Fibich
Fibich Zdeněk, 21. 12. 1850 Všebořice - 15. 10. 1900 Praha, český skladatel. Vedle B. Smetany a A. Dvořáka nejvýzn. představitel zakladatelské generace č. hudby 2.pol. 19.st. Studoval v Praze, Lipsku, Paříži a Mannheimu, od 1871 působil v Praze. 1875-78 kapelník a sbormistr Prozatímního div., 1899-1900 operní dramaturg ND. - Svým dílem se postavil za ideu programní hudby a hud. dramatu. Um. východiskem jeho tvorby byl romantismus; č. hudbu obohatil v oblasti výrazové a námětové baladičností, tragismem, erotikou, přírodním lyrismem, prohloubením vztahu k č. mytologii, v oblasti formální zvl. propracováním výstavby symf. básně a melodramu. V Nevěstě messinské pokročil od smetanovské koncepce opery směrem k wagnerovskému hud. dramatu. V trilogii Hippodamie (Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie) se stal průkopníkem moderního scénického melodramu. Dále napsal tři symfonie, symf. básně (Othello; Záboj, Slavoj a Luděk; Toman a lesní panna; Bouře), selanku V podvečer (její část v úpravě J. Kubelíka se stala svět. populární pod názvem Poem), předehry (Noc na Karlštejně, Oldřich a Božena), skladby klavírní (Nálady, dojmy a upomínky, Malírské studie), koncertní melodramy (Štědrý den, Vodník), kantáty (Jarní romance), opery (Bukovín, Blaník, Bouře, Hedy, Šárka, Pád Arkuna). Za svého života nebyl uznáván, ocenění jeho díla probojovali teprve O. Hostinský a Z. Nejedlý.
