Epirus
Epirus, Epeiros hornatá krajina na hranici Řecka a Albánie. Zkrasovělé horské hřbety, nejvyšší Smolikas, 2 637 m n.m. Jedna z nejřidčeji osídlených oblastí Řecka (oblast v sz. Řecku; 9 203 km2, 310 300 obyv. (1971). Skládá se z 4 nomů.) - Ve starověku území E. rozděleno podle kmenů na Cháionii, Molossidu a Thesprotii (m. Efyra, Ambrakie); převládalo zde pastevectví, v nížinách zeměd. Pův. samostatné království, ve 4.st. př.n.l. spojeno s Makedonií; význ. postavení získalo za krále Pyrrha. 168 př.n.l. spolu s Makedonií dobyt Římany a stal se součástí provincie Makedonie (148 př.n.l.); od 27 př.n.l. součástí provincie Achaia, od 67 n.l. měl statut samostatné provincie; kolem 300 rozdělen na provincie E. Nova a E. Vetus. Od konce 4.st. součást Byzance, v 6.-7.st. zasažen slovanskou expanzí; 1204 - 1337 centrum samostatného feud. státu, tzv. epirského despotátu. 1258 se města sev. E. dostala podnadvládu Manfreda Sicilského a později neapolských Anjouovců. 1348 se Epirus stal součástí Srbska; v pol. 15.st. podroben Turky. Na přelomu 18. a 19.st. na části území E. vytvořen státní útvar pod vládou Aliho paši Tepelenského (Janinského); 1881 připojena jv. část E. a 1912 i zbytek jeho území k Řecku; 1913 byla část E. postoupena Albánii.
