Durkheim Émile
Durkheim [dyrkem] Émile, 15. 4. 1858 - 13. 11. 1917, fr. sociolog, pozitivista; zakl. fr. "sociologistické" školy, sdružené okolo časopisu L'année sociologique, který D. zal. (1896) a vydával. Prof. na Sorbonně. Snažil se postihnout povahu sociální reality; proti převládajícímu biologizujícímu a psychologizujícímu směru sociol. postavil specifičnost sociálních faktů, které pojímal jako zcela nezávislé na jednotlivcích, jako "věci", jež se zvenčí vnucují individuálnímu vědomí, jsou pozorovatelné a exaktně postižitelné. Jako pozitivista žádal plné odloučení sociol. od filoz.; sociologii vyhradil zvláštní místo v soustavě věd o člověku. Neredukovatelnost společenské skutečnosti na biopsychické vlastnosti jednotlivců dováděl až k sociologizujícímu odvozování duševních a biol. jevů od společenských. Na rozdíl od intuitivismu filozofie života (W. Dilthey) zastával D., následuje především A. Comta, nutnost racionalistického poznávání spol. jevů a užívání obj. metod v sociol. po vzoru přír. věd. Hist. mat. D. odmítal; ztotožňoval jej s materialismem ekon. Za podstatu spol. jevů považoval kolektivní představy, od nichž odvozoval jak individuální vědomí, tak jiné spol. jevy včetně materiálních. Zatímco D. povyšoval ideální složky na určující příčiny spol. života, což svědčí o obj. idealismu, metodologicky spojoval evolucionismus s jednou z prvních variant strukturálně funkcionálního přístupu. Jako evolucionista považoval vyšší typy společnosti za pouhou kombinaci jednodušších a snažil se vysvětlit soudobý spol. život z jeho elementárních forem. Jako funkcionalista chápal pod funkcí korespondenci spol. jevu s určitou potřebou spol. systému. Náb. a morální jevy, u nichž znaky kolektivnosti a nátlaku vůči jednotlivci vystupují zvláště do popředí, pojímal tak široce, že mu splývaly s ideol. jevy vůbec. Svou ideal. pozitivistickou metodu uplatňoval v mez. uznávaných dílech, jako Pravidla sociologické metody, Společenská dělba práce, Sebevražda, Prvotní formy náboženského života. Durkheimova škola (k níž náleželi zejm. M. Mauss, C. Bouglé (1870-1940), Maurice Halbwachs) se stala od konce 19.st. do sklonku 30. let vedoucím sociol. směrem ve Francii; v 60. letech vznikaly pokusy o reinterpretaci učení školy v duchu evolucionismu. Naproti tomu stoupenci fenomenologické sociologie podrobili pozitivismus této školy ostré kritice. Strukturální funkcionalismus Durkheimův ovlivnil sociol. funkcionalismus Parsonsův. V č. sociologii patřil mezi ortodoxní Durkheimovy stoupence A. Uhlíř; D. zapůsobil i na I. A. Bláhu a E. Beneše.
