Debyeův poloměr
Debyeův poloměr, fyz . charakteristická vzdálenost od středu el. nabitého kulového tělesa (např. iontu), ve které el. pole tímto tělesem vyvolané je následkem polarizace okolního vodivého prostředí (např. elektrolytu) podstatně zeslabeno. Debyeův poloměr s rostoucí koncentrací volných nositelů náboje klesá.
