David král
David, asi 1010-970 př.n.l., zakl. judsko-izraelského král.; pocházel z kmene Juda. Působil ve službách Saula, po jehož smrti využil příznivé polit. situace v Palestině, sjednotil hebrejské kmeny a po řadě válek, zejm. proti Filištínům (viz Pelištejci), zal. větší státní útvar s centrem nejprve v Hebronu, posléze v Jeruzalémě. Za jeho vlády vznikly rozpory mezi sev. a již. částí státu, které vedly po smrti jeho nástupce Šalomouna k rozpadu král. Davidova dyn. vládla asi do 587 nebo 586 př.n.l., podle kř. legendy je Davidovým potomkem Kristus. Podle kř. tradice je D. autorem žalmů Starého zákona a prorokem; často zobrazován ve středověkém umění. V.t. David jméno.
