Calderón de
Calderón de la Barca [kalderon -ka] Pedro, 17. 1. 1600-25. 5. 1681, špan. dramatik; nejvýzn. zjev špan. baroka. Po dobrodružném životě se stal 1651 knězem, 1663 král. kaplanem. Napsal přes 200 her, jež se dělí na komedie zápletkové a tzv. komedie pláště a dýky (Dáma skrítek, Láska v nárožním domě, Schovávaná na schodech ), komedie cti s hl. motivem žárlivosti (Lékař své cti ), komedie hist. a mytol.fantastické (Sudí zalamejský, Dcera vzduchu ), hry náb. a filoz. (Divotvorný kouzelník, Dva milenci nebes, Zivot je sen ). Rozvíjel náb. dramatický útvar jednoaktovky - auto sacramental ( Veliké divadlo světa, Kvas Baltasarův ). V tvorbě navazoval na Lope de Vegu, ovšem dram. konflikty nečerpal ze života, nýbrž rozvíjel je kolem ústřední ideje (král. moc, čest, problém svobodné vůle) v logicky strukturovaném ději, soustředěném na jednu postavu. Tematicky převládá u C. náb.-filoz. a etická problematika, v níž se odrážely názory zanikající aristokracie. Jeho tvorba měla mnoho následovníků.
