Bolzano Bernard
Bolzano [-zá-] Bernard, 5. 10. 1781 - 18. 12. 1848, č. (něm. píšící) filozof, matematik a logik, sociální a náb. myslitel; prof. univ. v Praze; svou výchovnou činností jeden z myšlenkových připravovatelů rev. 1848; pro své pokrokové názory zbaven za metternichovské reakce profesury a perzekvován. Obj. idealista, spojoval dial. atomismus (jednoduché substance na sebe vzájemně působí a mění se) s platónskými ideami (existence pravd o sobě a čistých pojmů); ve filoz. náb. a spol. představitel osvícenského katolicismu. Navázal na leibnizovsko-wolffovský racionalismus; v celé své činnosti sledoval eticko-humanistické cíle. S něm. klasickou filoz. jej spojoval idealismus, lišil se však zejm. od Hegela a jeho směru svou orientací na log. Na tomto základě spojoval ontologii a gnoseologii s log. Ve své teoretické konstrukci vědy ji v návaznosti na leibnizovskou tradici pojímal jako samostatnou poznávací instituci s vlastním řádem, teorií a log. výstavby. Jako předchůdce moderního pojetí logiky anticipoval některé její pojmy: pojem log. pravdy, rozdíl mezi vyplýváním a odvoditelností, větu o dedukci ap. V matematice zpřesňoval základní pojmy (např. funkce spojitá v jistém intervalu, v jehož žádném bodu nemá derivaci). Formuloval, předjímaje práce Cantorovy, některé základní poznatky teorie množín. V sociálně kritickém a sociálně utopickém myšlení odpůrce majetkové a sociální nerovnosti a nespravedlností; věřil v pokrokovou roli státu, rozumu a přirozené touhy po štěstí při přeměnách společenského života. Náleží mezi představitele pokrokových počátků scientistické linie burž. filoz. Významně ovlivnil antipsychologický empirismus Brentanův, počátky Husserlovy fenomenologie a myšlenkové zaměření Pražského lingvistického kroužku. Význam Bolzanův byl doceněn teprve v průběhu 20.st. Hl. díla: Vědosloví, Paradoxy nekonečna, O nejlepším státě.
