Benátky Itálie
Benátky, it. Venezia - kr., provinční a přístavní m. v sev. Itálii v kr. Veneto na 118 ostrovech v laguně vzdálené 4 km od moře; 265 700 obyv. (2002) srov. 332 800 obyv. (1981). Dop. na kanálech, zvl. Canale Grande (4 km dlouhý, 70 m široký). Přístav má překlad přes 20 mil. t ročně. Velký tur. ruch. Ostrovy Murano, Burano (prům. sklář.), La Giudecca, San Michele (hřbitov). Mnoho stav. památek (dóžecí palác, četné kostely). Vysoká škola arch., um. řemesel; um. akademie, oceánograf. institut; státní archív, knihovny, muzea, galerie. - B. zal. obyvateli řím. Veneta, zejm. m. Aquileie, kteří se uchýlili před útoky Hunů (5.st.) a Langobardů (6.st.) do oblasti přímořských lagun pod ochranu byz. loďstva. Představitelem oblasti byl pův. patriarcha sídlící v Gradu; na sklonku 7.st. vznikla hodnost dóžete (světská hlava oblasti). Od 9.st. obch. centrem B. a sídlem dóžete ostrov Rialto. B. uznávaly do ll.st. byz. svrchovanost, aby posílily své postavení obch. prostředníka mezi Byzancí a záp. Evropou. Ve skutečnosti už od 9.st. vytvářely nezávislý stát, který si postupně podřídil části Itálie, Istrije, Dalmácie, pronikl do vých. Středomoří a do Černomoří (v.t. benátská republika). Podnikavost benátských obchodníků dokládají cesty členů rodiny Polo na čínský dvůr. Prostřednictvím B. se ve středověku šířilo byz. umění na Z. Kult. rozkvět pokračoval i v renesanci a baroku (v.t. benátská škola, A. Palladio, C. Monteverdi, C. Goldoni). Hosp. pokles m. od 16.st. (těžiště svět. obchodu se přesunulo do záp. Evropy). 1797 byla benátská rep. rozbita Napoleonem Bonapartem; B. připadly Rakousku, 1805 Napoleonovi (v rámci It. král.), 1815 Rakousku (v rámci král. lombardsko-benátského). 1848 - 1849 rev., vyhlášena Republika sv. Marka, potlačená Rakušany. Od 1866 součást Itálie. - Prům. je soustředěn v Mestre (veletrhy) a Marghere. Prům. text., klenotnický, krajkářský; výr. upomínkových předmětů.
