Barcelona Španělsko
Barcelona [-se-], přístavní a provinční m. ve Španělsku v Katalánsku u Středozemního moře; 1,5 mil obyv. (2001) srov. 1,6 mil. (1991). Hosp., polit. a kult. středisko Katalánska. - Pův. iberské sídliště. Císařem Augustem zal. řím. kolonie, zvaná v pozdní antice Barcinona. Od 4.st. biskupství, 415 ovládnuta Vizigóty, okolo 717 Araby. 801 dobyl Ludvík Pobožný; B. se dále vyvíjela jako středisko barcelonského hrabství, ve 13.st. získala m. práva a stala se jedním z center středomoř. obchodu a text. výroby. Za sociálních bojů v 15.st. ustoupila hosp. Valencii. Ve válce o dědictví špan. a za karlistických válek byla B. oporou karlistických pretendentů na špan. trůn. Od konce 19.st. nejvýzn. prům. středisko Španělska a katalánského nár. hnutí. 1909 lid. povstáni vedené anarchisty, 1937-1939 hl. m. Katalánské rep. (v rámci Špan. republiky). - Prům. bavlnářský, vlnařský, hedvábnický, pap., automobilový, dop. prostředků, let., loďařský, el. tech., stroj., ropy, porcelánu. Dop. křižovatka; největší špan. přístav; podzemní dráha. Stav. památky ve středu m., moderní výstavba. Konzervatoř, knihovny, muz., divadla. Dvě univ. (zal. 1450 a 1968), tech. a jiné vysoké školy.
