Gótové
Gótové, východogerm. kmeny; pův. sídlili v jižním Švédsku, v l.st. se spolu s Gepidy usadili na dolní Visle. Patřili ke spojencům Marobuda. Mezi 150 až 180 se přemístili do oblasti již. Ukrajiny, kde válčili se Sarmaty a později s Anty. Během další expanze do Podunají a nájezdů na Balkán a do Řecka (3.st.) se rozdělili na Vizigóty a Ostrogóty (hranicí byl Dněpr). V Cernomoří byli G. ovlivněni sarmatskou kulturou, za pobytu na Balkáně přijali ariánské kř. (Wulfila). - Vizigóti pod tlakem Hunů se 375 přestěhovali za Dunaj, kde získali statut federátů; rozpory s východořím. císaři vedly k válce, v níž Vizigóti 378 porazili císaře u Adrianopole a opanovali Moesii a Trácii. Pod vůdcem Alarichem 395 zpustošili Řecko, přešli do Ilýrie a válčili se západořím. říší. 410 dobyli Řím. Pod vedením Ataulfa opustili Itálii a vpadli do již. Galie. Král Wallia uzavřel 418 dohodu se západořím. císařem, který Vizigótům přidělil sídla v Aquitánii. Až do vlády krále Euricha (466-484) uznávali Vizigóti řím. svrchovanost; bojovali proti Vandalům a Svébům v Hispánii a podíleli se na řím. vítězství nad Huny na Katalaunských polích (451). Jejich území v Galii, tzv. toloské král., bylo za vlády Alaricha II. dobyto franským králem Chlodvíkem (507);vizigótská říše v Hispánii byla zničena Araby 71 l. Ostrogóti vytvořili za krále Ermanaricha († po 370) rozsáhlou říši ve vých. Evropě; 375 (za krále Withimira) byla zničena Huny. Ostrogóti ustupovali na Z, spolu s dalšími germ. kmeny v Podunají se dostali pod hunskou nadvládu, bojovali na straně Hunů v bitvě na Katalaunských polích. 454 se vymanili z hunské nadvlády, jako řím. federáti se usadili v Panonii. Pod vedením krále Theodericha I. Velikého 489 vpadli do Itálie, kde se souhlasem byz. říše zbavili 493 vlády Odoakera a zal. vlastní stát. V.t. ostrogótské království; vizigótské království.
