Antarktida
Antarktida [-ty-], jihopolární pevnina; 13,2 mil. km2 s přilehlými ostrovy (75 570 km2); včetně šelfových ledovců 14,1 mil. km2; bez trvalého osídlení. Název je uměle vytvořen z řec. anti = na protilehlé straně a Arktis, tj. naproti Arktidě, naproti Severu. A. obklopena již. okrajovými moři oceánu Atlantského, Tichého a Indického. Antarktickým poloostrovem se přibližuje k Již. Americe na vzdálenost 1 450 km. A. má ze všech kontinentů největší stř. výšku (2 040 m). Z 99% ji kryje pevninský ledovcový štít, z něhož místy vystupuje skalní podloží; nejvyšší je h. Vinson, 5 140 m n.m. Malá bezledá území se nazývají antarktické oázy (v.t. Bungerova oáza). V geol. minulosti byla A. součástí Gondwany, zaledněna je od st. třetihor. Objevena ložiska kamenného uhlí, rud železa, uranu a mnoha barevných kovů. Podnebí Antarktidy je drsné polární, s průměrnou měsíční teplotou v období zimním -8°C (na pobřeží) až -70°C (ve vnitrozemí) a v období letním 2°C (na pobřeží) až -50°C (ve vnitrozemí). Absolutní minimum bylo naměřeno ve výzkumné stanici Vostok, -88,3°C; průměrná roční teplota u této stanice je -56°C. Časté jsou silné větry a sněhové bouře. Srážky jsou malé, většinou sněhové; roč. průměr je 175 mm, na pobřeží a ostrovech dosahuje až 1 000 mm. Rostlinstvo a živočišstvo jsou chudé, zčásti reliktní; vyskytuje se hl. na pobřeží a v oázách. Nejtypičtější jsou tučňáci a ploutvonožci. Od 1959 platí pro A. smlouva o mez. mírovém a věd. využívání. V provozu je okolo 40 občasných i stálých vědeckých stanic.
