Adorno
Adorno Theodor Wiesengrund, 11. 9. 1903-6. 8. 1969, něm. filozof a sociolog; jeden z hl. představitelů frankfurtské školy. Od 1934 v emigraci (Velká Británie, USA), od 1949 prof. univ. ve Frankfurtu nad Mohanem. V Adornově negativní dialektice a kritické teorii, sdílené i jinými představiteli školy, se svérázně odrazila novohegelovská dialektika, levicový existencialismus, zčásti freudismus a avantgardistická kritika kultury. Negativistické pojetí dial. jako nástroje totální negace a destrukce všeho daného metodicky podmiňuje jeho pesimistickou a bezperspektivní filoz. dějin, v níž dochází ke stále hlubšímu odcizení člověka (Dialektika osvícenství, spoluautor M. Horkheimer). Adorno kritizuje fašismus a autoritářské osobnosti. V jeho filoz. se projevuje krize vědomí v novopozitivismu a fenomenologii, resp. existencialismu. V hudebně estetických studiích hodnotí A. tvorbu typu A. Schönberga a A. Weberna jako přiměřený výraz úzkosti a odcizení jedince v moderní spol. a propaguje své pojetí nové hudby. Neúspěchy nové levice prohloubily krizi koncepcí A. a celé frankfurtské školy, která od 70. let ztrácí na významu.
