životní prostředí
životní prostředí1. historicky se utvářející komplex biofyzikálních prvků biosféry (voda, vzduch, půda, fauna, flóra), prvků vznikajících činností člověka (materiální produkty, pozměněná příroda), biosociálních prvků (lidé, spol. a její zákl. vztahy). Jde o komplex, jehož dynamický vývoj, podmíněný dosaženým stupněm sociálního a tech. rozvoje, je založen na vzájemné výměně látek, energie a informací a v jehož rámci na člověka nejen působí přírodní prvky, ale člověk sám přírodu využívá a aktivně mění, přizpůsobuje ji svým potřebám a zůstává její součástí; 2. ekol . a) obecně soubor všech vnějších podmínek biotických i abiotických, které obklopují jedince, populaci nebo jiný živý systém, poskytují mu všechny nezbytnosti k životu a působí zpětně na organismus. Každý druh organismu má vlastní ž. p.; každý druh vyžaduje jiné ž. p.; např. rákos, dub, protěž, kapr, skokan, poštolka, zajíc; b) dnes se většinou chápe zúženě jako ž. p. člověka; vždy se týká těch životních podmínek, které jsou pro život člověka, existenci jedince i populace nezbytné. Člověk nemůže žít bez vzduchu, vody, potravy, přiměřené teploty a světla; může však existovat bez mnoha věcí, kterými se obklopuje a které mu slouží a jsou součástí jeho ž. p. Člověk má úzký vztah ke svému prostředí; ovlivňuje a působí na své ž. p. jako žádný jiný živoč. druh. Ve své podstatě je člověk součástí přirozených biocenóz a nemůže bez nich existovat. Naučil se sice tyto biocenózy obhospodařovat, přitom je však neuváženě znehodnocuje nebo ničí. - Ž. p. člověka lze rozdělit na obytné, pracovní, rekreační a ostatní druhy (dopravní, léčebné). Každý z těchto druhů ž. p. by měly splňovat všechny požadavky člověka na ž. p., každý však může být více nebo méně nějakým způsobem znehodnocen. Proto je nezbytná ochrana a tvorba ž. p., tj. důsledná ochrana toho, co z pův. nebo přirozené přírody (včetně zdrojů) zbývá, a akt. tvorba a oprava toho, co člověk neuváženě svou činností znehodnotil. V.t. znečištění prostředí.
