židovská válka
židovská válka, též první židovská válka nebo velká židovská revolta - protiřímské povstání v Judeji 66-73 n.l., které bylo reakcí na hosp. a náb. útlak. Proti (zpočátku úspěšným) povstalcům byl vyslán vojevůdce Vespasianus; po jeho nástupu na trůn první část války dokončil jeho syn Titus dobytím Jeruzaléma a zničením druhého jeruzalémského Chrámu (29. n. 30. 8. 70 n. l.). Podle antických válečných pravidel náboženské chrámy neměly být ničeny, ale druhý jeruzalémský chrám se stal pevností a proto mohl být podle Římanů zničen. Židovské povstání dobytím Jeruzaléma skončilo, nicméně část ortodoxních povstalců pokračovalců pokračovala v boji proti Římanům. Tato skupina se uchýlila do pevnosti Masada (Metzuda) na jihu Izraele nedaleko Mrtvého moře. Do 66 pevnost ovládali Římané, ale na začátku povstání byl dobyta povstalci. V 70 po dobytí Jeruzaléma se do Masady uchýlili další povstalci. Od 72 římské vojsko vedené Luciusem Flaviem Silvou (římským prokurátorem Judska) se Masadu obléhalo. Aby se do pevnosti Římané dostali nechali vystavět rampu. Obrannou zeď prorazili na jaře 73 a do pevnosti se dostali kolem 16. 4. Všech zhruba 900 obránců pevnosti před dobytím spáchalo hromadnou sebevraždu. Od 2001 jsou ruiny pevnosti na seznamu památek Světového dědictví UNESCO (World Heritage UNESCO).
