žďáření
žďáření, jednoduchá příprava nové zeměd. půdy spálením lesního porostu; žďár byl po malých úpravách připraven k osetí. Výnosy v prvních letech byly vyšší než v trojpolní soustavě. Ž. se mohlo uplatňovat (zřejmě spolu s přílohem) jen v dobách dostatku půdy, protože nová pole se rychle vyčerpávala a zaplevelila; po 2-3 letech využívání se půda 3-20 let nechávala ležet ladem. To vedlo k ž. dalších ploch nebo k posunu osady (v neolitu se např. předpokládá tzv. cyklické zemědělství).
