švýcarské výtvarné umění
švýcarské výtvarné umění, nemá jednotný nár. vývoj, vždy se rozvíjelo podle národnostních okruhů paralelně s něm., fr. a it. um. Ze starověku jsou dochovány památky z doby romanizace (amfiteátry, silnice), od 5.st. bylo dnešní území Svýcarska součástí franské říše; s nastupující christianizací zakládány kostely a kláštery (kostel sv. Lucia v Churu). Nejvýzn. památkou karolínského um. je kostel sv. Jana v Münsteru s nástěnnými malbami; v době otonské se rozvinulo zvl. knižní mal. zásluhou skriptoria v klášteře Sankt Gallen. V rom. době vycházela arch. z karolínské tradice (stavby bazilik), později se prosadil vliv fr. gotiky (katedrála v Lausanne, v Zenevě), k osobitějšímu projevu dospěla fortifikační arch. (hrady Chillon, Sion). Vysoké úrovně dosáhlo got. a renes. malířství (U. Graf, 1485-1527 nebo 1528, N. Manuel, zvaný Deutsch), v němž význ. postavení zaujímala hl. sklomalba (Königsfelden u Aarau); řada význ. umělců působila však převážně v cizině (K. Witz, H. Holbein ml.). Barokní arch. se vyvíjela pod fr. (hl. profánní arch. 18.st.) a it. vlivem (bratři Moosbruggerové), soch. a mal. rozvíjelo hl. portrétní tvorbu (J. E. Liotard). V 19.st. se v romant. malířství široce uplatnila nár. tematika a krása švýc. krajiny (heroické hist. malby a obrazy krajin, hlavně Alp, například A. Calame, 1810-1864, B. Menn, 1815-1893). Význ. iniciátor romant. J. H. Füssli byl činný především v Anglii. Tvorba nejvýzn. malířů 19.st. A. Böcklina a F. Hodlera, předjímá secesi. Zač. 20.st. se uplatnil v arch. nový racionalismus s důrazem na účelnost (užití moderních železobetonových konstrukcí - například mosty R. Millarda, první železobetonový kostel sv. Antonína v Basileji K. Mosera, 1860-1936), který dosáhl vrcholu v teorii funkcionalismu Le Corbusiera. Za l.svět. války se stal Curych význ. střediskem dadaismu, později směřovala sochařská a malířská tvorba hlavně k abstrakci. Motivována M. Billem (*1908), vznikla velmi široká fronta abstraktně expresívního umění (sochař C. Burckhardt, 1878-1923, R. Rossi, *1909, J. Lachat, *1908, J. Tinguély, Z. Kémény). Malířství bylo v meziválečném období ovlivněno hl. hol. neoplasticismem (F. Glarner, 1899-1972, R. P. Lohse, *1902). Mnoho švýc. umělců tvořilo v cizině (Le Corbusier, P. Klee, H. Arp, A. Giacometti). Po 2.svět. válce vzniká proud real. mal., inspirovaného hl. H. Ernim (*1909); souběžně se vyvíjí i nefigurativní um., navazující na meziválečnou geom. abstrakci, v 60.letech rozvíjející především op-art (M. Bill, *1909). Kovové a drátěné plastiky W. Bodmera (*1903) a H. Krammera (*1925) vycházejí z díla J. Tinguélyho. V oblasti užitého um. vyniká hl. užitá grafika (zejm. plakáty). H. Cingria (1879 až 1945) rozvíjel originální mozaiku a vitráž.
