švédská hudba
švédská hudba, v lid. hudbě byly oblíbené hrdinskoepické písně a taneční hudba (chorovodní tance se zpěvem, párové tance). Nástroje: lura, později flétny, harfy. - Na formování umělé hudby měl vliv gregoriánský chorál, později protestantský chorál a duchovní píseň. Centrem světské hud. byl král. dvůr ve Stockholmu, kde od 1526 působila dvorní kapela. 1771 zal. Král. hud. akademie, 1773 Král. opera (od 1777 hrála v zámku Drottningholm). V 19.st. pod vlivem idejí romant. vznikl zájem o nár. hud. folklór; pěstovala se umělá píseň. Skladatelé F. A. Barwald (1796-1868), J. A. Söderman (1832-1876), A. F. Lindblad (1801-1878); v Göteborgu působil 1856-61 B. Smetana. Za hranice pronikli např. H. Alfvén, K. Atterberg. Na konci 19.st. přetvořena bývalá Král. hud. akademie v konzervatoř (od 1940 Vysoká hud. škola, od 1971 Státní vysoká hud. škola). 1918 zal. svaz skladatelů. V souč. době se ve š. h. uplatňují všechny novodobé hud. směry, střediskem hud. života je Stockholm. Skladatelé H. C. Rosenberg, K.-B. Blomdahl, l. Lindholm (*1921), B. Hambraeus, B. Nilsson, K. E. Welin (*1934). Působí asi 10 symf. orchestrů (Stockholmská filharmonie, symf. orch. v Göteborgu, orch. švéd. rozhlasu), operní divadla ve Stockholmu (Švéd. král. opera), v Göteborgu a Malmö. Vedle Státní vysoké hud. školy ve Stockholmu pracuje konzervatoř v Malmö (zal. 1907), hud. institut v Göteborgu (1932). V populární hudbě vynikla skupina ABBA.
