školské reformy
školské reformy, změny v obsahu, zaměření, metodách, struktuře a organizaci školního vzdělání jako výraz školské politiky urcité třídy, resp. strany, prováděné státem. První význ. š. r. uskutečněné státem s cílem zajišťovat předpoklady pro celk. rozvoj rak. monarchie realizovány v 70. a 80. letech 18.st. Obecné školství reorganizováno podle školního řádu pedagoga J. I. Felbigera z 1774, schváleného pro všechny rak. země. Školy rozděleny do tří kategorií: triviální (jedno- až dvoutřídní, zřizované při farách a při filiálních kostelech), hlavní (tří- až čtyřleté, v každém kraji jedna), a normální (s rozšířenou osnovou škol hlavních, zřizované v zemských m., při nichž vytvářeny tzv. preparandy pro přípravu učitelů). Reorganizace stř. školství provedena podle návrhu z 1775. Zřízena pěti-, později šestitřídni gymnázia, podřízená stát. dozoru, jejichž absolventi mohli vstoupit na dvouleté filoz. studium na univ. Tato organizace upevněna v duchu osvícenství a v souladu se zvýšeným centralizačním a germanizačním úsilím za vlády Josefa II. Na Slovensku uskutečněny v 18.st. z iniciativy státu reformy celé školské soustavy, obsažené v Ratio educationis z 1777. - V 2. polovině 19.st. vzešel z porad č. vlasteneckých učitelů vedených K. S. Amerlingem návrh na jednotnou soustavu nár. všeob. vzdělávací povinné školy (Amerlingova reforma školství navržená 1848). Vymezil cíl nár. škol a charakterizoval jednotlivé druhy nár. škol pro děti dvou- až čtrnáctileté. Návrh se neuskutecnil, přispěl však ke snahám o zrovnoprávnění zemských jaz. na rak. školách. 1849 byla podle Exnerova-Bonitzova návrhu zreformována gymnázia na osmitřidní ústavy, do jejichž učebního plánu byla zavedena řečtina a rozšířena mat. a přír. vědy. Zároveň zřizovány šestitřídní reálky. Zákonem z 1869 a novelou z 1883 byl stanoven státní vrchní dozor nad školstvím, zavedena povinná školní docházka, zřízeny dvouleté měšťanské školy, nařízeno ctyřleté vzdělávání učitelstva na ucitelských ústavech a rozšířeno trivium na obecných školách. - Tuto organizaci školství převzala i burž. ČSR. Malý školský zákon z 1922, rozšiřující povinnost školní docházky na 8 let na celém území ČSR a zřizující pokračovací školy nebo kursy s docházkou pro mládež čtrnáctiletou až šestnáctiletou, neřešil základní otázky, takže říšský školský zákon z 1869 zůstal zákonným podkladem až do 1948. - Východiskem rozvoje čs. školství se stal Košický vládní program, vytyčující jako hl. úkol demokratizaci vzdělání. Školský zákon z 1948 vytvořil poprvé v historii čs. školství jednotnou státní školskou soustavu, do níž byly začleněny všechny druhy škol s výjimkou škol vysokých, a stanoven spolecný výchovný cíl. Součástí nové školské soustavy byly školy mateřské pro děti tří- až šestileté, školy I. stupně (nár.) pro děti šesti- až jedenáctileté, školy I I. stupně (stř.) pro mládež jedenácti- až patnáctiletou, školy III. stupně pro mládež starší (gymnázia, školy odb.). Povinná školní docházka prodloužena na 9 let. Novou úpravu provedl zákon z 1953, který odstranil dřívější rozdělení školy na stupně. Povinnost chodit do školy stanovil na 8 let. Upravil vzdělávání učitelů a zřídil pro ně příslušné typy škol. 1. 1. 1984 vyšla v platnost výchovně vzdělávací soustava, zakotvující desetiletou povinnou školní docházku (od 6 do 16 let).
