škola obecně
škola, [lat.] instituce, sloužící k uskutečňování systematického a plánovitého vzdělávání a výchovy mládeže i dospělých. Svým obsahem a strukturou zajišťuje všem žákům plynulý přechod od nižších stupňů k vyšším, od jednodušších forem výuky ke složitějším. - Zvláštní příprava adeptů pro výkon specifických činností (kultovních, kněžských) pozvolna přijímala formu cílevědomého předávání kult. dědictví, vytvořeného v rámci větší skupiny, etnika či spol. Asyrské, babylonské, eg., indické i jiné památky vypovídají nejen o potřebě, ale o skutečné existenci takových forem předávání kult. zkušenosti, jež lze nazvat prvotními formami školy jako instituce (písařské š., školy výtvarné, kultovně-náb.), připravující jedince často pro výkon vysokých státních funkcí (Čína). Zvl. systém škol nabývající podoby školských útvarů byl vypracován ve starověkém Řecku (athénský systém umožňující tělesnou i duchovní přípravu od elementárních stupňů až po soukromé filoz. školy vedené vynikajícími osobnostmi své doby), kde se š. stala současně i předmětem teor. úvah. Řec. systém škol byl rozvinut v ant. Římě, kde byl v císařské době vybudován trojstupňový školský systém blízký systémům novodobým. Vysoké školy řečnické, tech., práv. i lék. vychovaly státu kvalifikované odborníky a správní úředníky při sílícím požadavku obecného vzdělání a uplatnění soc. hledisek ve výchovně vzdělávacím procesu. Tento požadavek byl z velké části opuštěn ve skromných podmínkách š. raného kř. jež vznikaly ad hoc, pro nejbližší potřeby církve, aby byl znovu oživen myšlenkou univerzálního středověkého školství završeného ve formách středověkých univ. (představa š. jako nástroje obecného vzdělání se objevila v době Karla I. Velikého, avšak zapadla jako předčasná). Těsný vztah mezi š. a církví se objevil v raném středověku, kdy š. je zcela přizpůsobena cílům a potřebám církve. Círk. školy řízené a spravované církví ve vnitřní (obsahové) i vnější (organizační) rovině, byly institucemi, jejichž pův. posláním bylo naučit kněžský dorost latině, představující (až na dočasné výjimky) jediný liturgický jazyk řím.kat. církve. Spolu s latinou se však žáci seznamovali i s dědictvím ant. vzdělanosti; to mělo značný význam pro vývoj jednotné evr. kultury ve středověku. Klášterní š., zřizované od 6.st., vychovávaly zpočátku výhradně řeholní dorost, později (v izolovaných odděleních při interních školách řeholníků) i dorost světských kněží a laiků. Obsah vzdělání tvořilo trivium a kvadrivium, hl. vyučovacím předmětem byla latina (A. Donatus Ars grammatica; Priscianus, Institutiones grammaticae), převažující metodou studia bylo mechanické memorování. Katedrální š. byly zřizovány v sídlech biskupů při katedrálních kostelech. Při nich vznikaly kapituly tvořené sbory kanovníků, při kapitulách se zřizovaly školy pod správou kanonika-scholastika či kanonika-lektora, kteří ustanovovali své pomocníky. Katedrální školy vychovávaly kromě kněžského dorostu i laiky. Obsah vzdělání tvořilo trivium a kvadrivium, organizace a obsah vyučování byly stanoveny statuty kapitul. Přestože se katedrální š. v jednotlivých zemích a dobách značně lišily, zachovávaly shodu v zákl. ustanoveních daných rámcem církévně-pedag. kompetence. Nejvyšším typem círk. školy zformovaným ve středověké Itálii a Francii byla univerzita, která již tvořila nezávislou korporaci. Zvl. typem círk. škol byly konfesijní š., zřizované a vydržované církvemi a náb. organizacemi s cílem upevňovat a rozšiřovat určitá náb. vyznání. I když konfesijní š. byly typickými institucemi středověku, udržují se dodnes v různých zemích světa jako školy soukromé. K skutečnému vytyčení obecně vzdělávacího poslání š. dochází až v období reformace, poznamenaném mj. zápasem církve se státem o š. a školství. S laicizací vzdělání dochází od vrcholného středověku k organizování městských škol, poskytujících zákl. vzdělání. S rozvojem humanistických trendů v 16.st. souvisí vznik středních škol (gymnázií, lycejí - výuka latiny a řečtiny) a nových typů vysokých škol (akademie - specializované vysoké školy). Počátky dalších typů škol spadají do 18.-19. století (voj., um., prům., obchodní, zákl. š.). Škola sama prochází změnami vyvolanými vývojovými procesy spol. v jednotlivých státech a stává se stále častěji předmětem teor. úvah a reformních snah, ústících do projektů a modelů obsahově a ideově diferencovaného školství.
