šenk
šenk, [něm.] 1. nejvyšší číšník, hlavní číšník, arcičíšník, jeden z kurfiřtů Svaté říše římské; 2. výčep, výčepní pult či stůl. Odtud sloveso šenkovat - točit nápoje (většinou pivo). Podstatná jména: šenkýř a šenkýřka - lid., hov. výčepní a dále šenkovna - arch. výčepní místnost, nálevna apod.
