šaríf
šaríf [arab., urozený, vysoce postavený], v předislámské Arábii představitel urozeného rodu, vůdce kmene, vládce města. V islámské době titul muslimů odvozujících svůj pův. od Muhammada. Od 10.st. do 1916 titul vládce Hidžázu a Mekky (velký šaríf).
