šógun
šógun [jap., generál], od l.pol. 8.st. užívaný titul velitelů jap. císařské armády za tažení proti kmenům Ezo na sev. Honšú (seii-taišógun - ,,velitel poslaný proti barbarům"). 1 192 obdržel titul š. jako doživotní a dědičný Minamoto Joritomo, který měl sídlo (v.t. bakufu) v Kamakuře, odkud kontroloval několik provincií. Termín š. se od té doby užíval jako ozn. osoby v čele voj. vlády. Sógunové získali prakticky neomezenou moc, císař byl jen nominální hlavou státu. Titul byl užíván jen pro členy rodu Minamoto (šógunát 1192-1219), pozdější rody š. (Fudžiwara 1220-44, Ašikaga 1336 až 1573, Togukawa 1603-1868) proto svůj pův. odvozovaly od větví rodu Minamoto. Moc šógunů ukončena burž. revolucí Meidži 1867-68.
