Šumava
Šumava, geomorfologický celek podél hranic ČR se SRN a Rakouskem (Böhmerwald) v Šumavské hornatině; nejvyšší v ČR Plechý, 1 378 m n.m. Plochá hornatina. Masívní trupové pohoří dlouhé asi 125 km, kerný a klenbový reliéf horských hřbetů s oblými suky na kryst. horninách moldanubika a žulách s rozlehlými zbytky zarovnaných povrchů v jádru pohoří. SZ a JV pohoří podélně rozčleňuje tektonicky založené údolí horní Úhlavy a Vltavy. Rozptýlené čtvrtohorní zalednění zanechalo ledovcové kary, jezera a četné skalní tvary mrazového zvětrávání. Člení se na Šumavské pláně, Železnorudskou, Trojmezenskou, Boubínskou a Želnavskou hornatinu a Vltavickou brázdu. - Chráněná krajinná oblast, vyhlášená 1962; zahrnuje celou Š. a část jejích podhůří, celkem 1630 km2. 1991 příhraniční část CHKO vyhlášena Národním parkem Šumava. CHKO se tak stala ochrannou zónou Národního parku a zároveň spravuje i další nejcennější partie Šumavy. Oblast je zalesněna hl. smrkem; na Boubíně je zachován zbytek pův. pralesa. Vyskytují se rozlehlé slati a rašeliniště, např. Mrtvý luh a Jezerní slať, s typickou květenou a glaciálním reliktem - břízou trpasličí. Na území je 10 stát. přír. rezervací: Boubínský prales, Černé a Čertovo jezero, Jezerní slať, Buková slať, Mrtvý luh, Rokytské slati, Mlynářská slať, Trojmezná hora, Bílá strž a Lipka.
