Štaufové
Štaufové, Hohenštaufové - řím.něm. dyn. 1138-1254; pův. hraběcí rod ve Svábsku, jako stoupenci sálské dyn. obdrželi 1079 v léno vévodství švábské. Kolonizovali ve Švábsku oblast mezi Dunajem a Kostnickým jezerem a území v Alsasku. Sňatkem dcery císaře Jindřicha IV. Agnes (†1143) s vévodou Fridrichem (†l 105) získali dědictví po sálské dyn. a vystoupili s nároky na řím.něm. korunu a říšská panství v Itálii. 1127 zvolen druhorozený syn vévody Fridricha Konrád II. řím.něm. protikrálem proti Lotharovi III., kterého však podpořila většina něm. knížat a papež. 1135 se Konrád vzdal vlády, ale po Lotharově smrti zvolen za panovníka proti Lotharovu dědici Jindřichu Pyšnému z rodu Welfů. Rivalita s Welfy poznamenala zejm. první období vlády Š. Ve své říšské polit. usilovali zprvu Š. o rozšíření říšských statků jako bezprostředních opor císařské moci (území ve Švábsku, Sasku, Francích a Chebsku, spravovaná ministeriály). V 2.pol. 12.st. zahájili expanzívní polit. v Itálii (boj Fridricha I. Barbarossy s Lombardskou ligou a s papeži). Za Jindřicha VI. získali sicilské král., kam přenesli své hl. sídlo; před pol. 13.st. usilovali o nabytí dědictví po Babenbercích (Rakousko, Štýrsko). 1250 ztratili faktickou vládu v Německu, po smrti Konráda VI. i na Sicílii (1266 dobyta Karlem I. z Anjou). Pokus Konradina o obnovu rodové moct S. 1268 skončil jeho porážkou a popravou. V řím. něm. říši po vymření Š. období interregna (bezvládí).
