Špork
Špork František Antonín hrabě, 9.3. 1662 - 30.3. 1738, č. šlechtic; syn J. Sporcka. Význ. mecenáš a osobitý představitel barokní kult. v Čechách. Jeho názory ovlivněny cestami po Evropě, zvl. po Francii a Nizozemí 1680-81 (zájem o jansenismus, lit. a spol. kritiku). Zdědil část držeb svého otce, zaměřil se zprvu na polit. kariéru (v 90. letech 17.st. král. místodržící v Čechách), postupně však na sebe upoutal pozornost jako um. mecenáš. Svými nonkonformními názory se dostal do sporu s jezuity. Spor skončil inkvizičním procesem (od 1729), v jehož rámci byly Š. zabaveny jeho knihy a zničena mnohá výtvarná díla. Š. se zaměřil na typické formy a projevy vrcholně barokního um. Od 1705 nechal budovat lázně, zámek, špitál, knihovnu, divadlo a řadu náb. a symbolických soch v Kuksu, tiskárnu (tištěny i č. knihy), knihovnu a poustevny v Lysé nad Labem atd. Při pobytu v Paříži poznal parforsní hon a s ním spojenou hru na lesní roh (který uvedl 1681 do Čech), ale také moderní zásady lesnictví. Tyto poznatky po návratu uplatňoval na svých panstvích; zal. lovecký řád sv. Huberta, zřídil puškařskou dílnu. Dostal se do styku s představiteli barokního um. a některé získal pro své zakázky: patřili k nim sochař M. B. Braun, malíř P. Brandl, rytci M. H. Rentz, D. Montalegre (1.pol. 18.st.), básník J. Ch. Günther (1695-1723), architekt G. B. Alliprandi, skladatelé J. B. Bach, A. Vivaldi, medailéři H. P. Groskurt (†1751) a Ch. Wermuth (1661-1739). Od 1701 pořádal div. představení, 1724-34 otevřel první stálou it. operu v Čechách, působící střídavě v Praze a v Kuksu (uvedeno 56 oper).
