Šlikové
Šlikové, český a říšskoněm. šlechtický rod; pův. něm. chebská patricijská rodina; od 1355 rytíři, od 1422 v panském stavu. Titul hrabat z Pasounu (Bassano Vicentino v severní Itálii) a z Holejče (Holíč na záp. Slovensku) odvozovali od privilegia, které jim bylo údajně vydáno Zikmundem Lucemburským několik dní před jeho smrtí (zřejmě kancelářský padělek K. Šlika). Rod získal do držení řadu území v sz. Čechách, avšak často jenom jako král. zástavy (Loket). Snaha Š. podřídit si úplně toto území narážela na odpor měst Lokte a Karlových Varů i loketských manů, a tak zde v 2.pol. 15. a zač. 16.st. probíhala domácí válka rozdmychávaná ještě okolními feudály (páni z Plavna, saský kurfiřt). Další obohacení rodu znamenal objev stříbrných rud v č. Krušnohoří (zal. hornické jáchymovské oblasti). Ražbu tolarů, kterou zde Slikové prováděli od roku 1520 se souhlasem zemského sněmu, jim 1528 odebral Ferdinand l. Nevýhodou rodu, ale i jeho taktickou zbraní byla jen částečná příslušnost do Čech. Hraběcí titul se zde až do 17.st. neuznával a rod svou výlučnost zdůraznil i listinnými falzy, v nichž se vyňal z pravomoci stavovských i panovnických orgánů. Od 20.let 16.st. sílila vazba Šliků na saskou oblast. Teprve od zač. 17.st. se Š. začali výrazněji uplatňovat v rámci č. stavovské opozice. Angažovali se zejm. za č. stavovského odboje 1618-20. V pobělohorské době zůstala v Čechách Jediná větev rodu. Zákl. jejího majetku byla panství Kopidlno, Staré Hrady a Veliš - Jičíněves. V.t. Slik Jáchym Ondřej; Šlik Jindřich; Šlik Kašpar; Šlik Štěpán.
