Šakové
Šakové, starověké íránské (skytské) kmeny příbuzné Massagetům, ve staroperských pramenech ozn. Sakové. Nejméně od pol. l.tis. př.n.l. obývali spolu s dalšími kmeny různého etnického pův. území od Cerného moře k záp. pohraničí Číny. V 6.-5.st. př.n.l. podrobeni Achajmenovci (boje Dareia l. se šakským vládcem Skunchou; 500-449 se účastnili řecko-perských válek). Asi v pol. 3.st. př. n.l. pronikla skupina kmenů do Parthie, později do Drangiany (Sakastán, dnešní Sístán v lránu). Sakské kmeny z vých. Turkestánu pronikaly od 2.st. př.n.l. do Baktrie a sz. lndie, kde byly podrobeny řec.-baktrijskýmí panovníky; v l.st. př.n.l. -1.st. n.l. existovaly místní ind.-šakské dyn. (Maues). V oblasti stř. Asie, Afghánistánu, Pákistánu a Indie asimilováni na zač. n.l. místním obyv., ve vých. Turkestánu (Chotan) se šakský jaz. udržel do 10. století.
