Šafařík Pavel
Šafařík Pavel Josef, 13. 5. 1795 - 26. 6. 1861, sl. vědec a básník. Od 1819 působil jako prof. a ředitel na srbském gymnáziu v Novém Sadě, odkud 1833 přešel do Prahy. Autor básní (Tatranská múza s lyrou slovanskou), lit. est. studií (Počátkové českého básnictví, obzvláště prozodie - s F. Palackým), překl. (Aristofanés, F. von Schiller) a vydavatel lid. písní (Písně světské lidu slovanského v Uhřích). V Praze se věnoval redaktorství (Světozor a Časopis musea Království českého) a věd. práci. Podal první syntetický obraz jaz. a liter. Slovanů (Geschichte der slawischen Sprache und Literatur nach allen Mundarten - Dějiny slovanské řeči a liter. podle všech nářečí), jejich hist. a kultury (Slovanské starožitnosti), zachytil souč. stav jejich územní rozlohy a počtu obyv. (Slovanský národopis), napsal Geschichte der südslawischen Literatur (Dějiny jihoslovanské literatury) a jazykovědné studie (Památký dřevního písemnictví Jihoslovanů, Památký hlaholského písemnictví). Svou věd. činností orientoval č. a sl. obrozenskou vědu na Slovanstvo, zařadil se mezi průkopníky věd. výzkumu slovesnosti, jaz. a historie Slovanů.
