řecká kinematografie
řecká kinematografie, po prvních pokusech 1911 k soustavnější výrobě komedií a hist. obrazů došlo po 1916. 1927-33 vzniklo 35 filmů, ale 20 malých společností nezvládlo zavedení zvuku; za Metaxasovy diktatury se natáčely jen tendenční aktuality. Tvorba se aktivizovala po osvobození (8-9 titulů ročně). Nejlepší filmy 50.let byly ovlivněny it. neorealismem, převládla orientace na lid. komedii fustanelle a frašku. Do svět. kontextu ř. k. zapojili M. Kakojannis (Stella, Dívka v černém, Elektra, Řek Zorba ), amer. režisér J. Dassin filmy Ten, ktery musí zemřít a Nikdy v neděli s M. Merkuriovou, po pádu junty T. Angelopulos (Kočovné divadlo, Lovci, Cesta na Kythéru ). 1970 se produkce ustálila na 20 filmech ročně. Většina ze 40 režisérů se orientuje na komerční komedie, mladí jdou cestou falešných formálních výbojů, jimiž ztěžují příjem svých sociálně kritických filmů či historických reminiscencí.
