řešení problémů
řešení problémů 1. soubor psychických procesů uplatňujících se při řešení (zvládání) problémové situace praktického i teor. charakteru. Problémová situace je chápána jako kognitivně konativní prostor jedince (řešitele) determinovaný rozporem, který je odstranitelný prostřednictvím strategie, určené (zvolené) cílovou představou řešitele. R.p. probíhá ve třech zákl. fázích: orientační či předrozhodovací (počáteční stav informovanosti), strategicko-operační (hledání prostředků k dosažení cíle a odstranění rozpornosti situace) a synteticko-verifikační (ověřování vyprodukovaných hypotéz prostřednictvím kritéria empiričnosti); 2. ozn. tematické oblasti psychol. myšlení, zabývající se analýzou předpokladů úspěšného řešení problémů v rámci specifických strategií psychické činnosti. Výsledky experimentálního studia ř. p. vedly ke stanovení zákl. etap tohoto procesu (formulace problému, vhled do problémové situace, formulace hypotézy, strukturace a restrukturace vztahů v problémové situaci, způsob ověřování hypotézy), dále ke klasifikaci či typologii problémů (podle charakteru problémů, hypotéz a strategií, podle způsobu formulace problému, jeho závažnosti a motivační zainteresovanosti řešitele), k analýze závislosti typu řešení problémů na subj. faktorech týkajících se osoby řešitele a k analýze vnějších faktorů, ovlivňujících průběh ř. p. relat. nezávisle na jeho osobnosti.
