říšský kancléř

říšský kancléř a) v něm. císařství 1871-1916 nejvyšší říšský úředník, jmenovaný císařem, předseda spolkové rady. Vedl říšskou politiku nezávisle na říšském sněmu. Uřad byl v personální unii s pruským min. zahr. a téměř vždy s funkcí předsedy pruské vlády. Nejvýzn. kancléřem 1871-90 . Bismarck; b) za něm. výmarské rep. hlava říšské vlády. Jmenován a propouštěn prezidentem, který jmenoval podle jeho návrhu ministry. Byl odpovědný říšskému sněmu. Spolupodepisoval nařízení prezidenta. Do přijetí výmarské ústavy (srpen 1919) označován jako min. předseda. Po nastolení nacist. diktatury sloučeny 1934 úřady ř. k. a říšského prez.; A. Hitler měl titul vůdce a říšský kancléř.