říšská knížata
říšská knížata, knížata řím.něm. říše; jako samostatná skupina (stav) uváděni poprvé 1180. Patřili k nim feudálové duchovní (arcibiskupové, biskupové a někteří opati) i světští (vévodové, knížata, markrabata, falckrabata, lankrabata, později též někteří purkrabí a hrabata), kteří získali rozsáhlá práva, územní držbu a vlastní leníky. Byli bezprostředními leníky císařů a měli právo panovníka volit (od 13.st. se toto právo omezilo jen na kurfiřty). Ve 13.st. bylo asi 15 světských a 90 duchovních ř. k., ve 14.st. stoupl počet světských knížat asi na 40. Hodnost ř. k. získali také č. panovník, mor. markrabí, pražský biskup (v 2.pol. 12.st.) a postupně řada dalších feudálů mimo Německo. llustrace strana 478.
