české loutkové divadlo
české loutkové divadlo, v č. zemích byly oblíbeny loutky už ve středověku. Jejich popularitu šířily zahr. skupiny (v 16. a 17.st. zvl. angl. a něm.). První č. kočovní loutkáři se objevili koncem 18.st. V l.pol. 19.st. č. loutkáři sehráli svou činností na venkově význ. roli v procesu nár. obrození; do nár. povědomí přešel jako symbol těchto loutkářů - buditelů Matěj Kopecký. V 2.pol. 19.st. tvorba kočovných loutkářů ztratila kontakt s vývojem spol. a ostatních um. druhů. O loutkové div. se začali zajímat amatéři, kteří v něm viděli prostředek zábavy a výchovy dětí. Na zač. 20.st. vnesli do vývoje č. l. d. nové impulsy spisovatelé, herci a zejm. výtvarníci (L. Saloun, K. Stapfer, O. Bubeníček, V. Sucharda), kteří usilovali o zvýšení jeho um. úrovně. Význ. byla organizační a publicistická činnost J. Veselého. Vedle loutkových div. v Praze (Loutkové div. Umělecké výchovy, zal. 1914, a Říše loutek, zal. 1920) bylo zvl. důležité Loutkové div. Feriálních osad v Plzni (zal. 1913). Jeho um. profil ovlivnil J. Skupa, který 1930 založil vlastní profesionální scénu Loutkové div. J. Skupy (od 1945 působící v Praze pod názvem Div. Spejbla a Hurvínka). Vývoj č. l. d. v meziválečném období ovlivnili vedle Skupy také další režiséři (J. Malík, E. Kolár, M. Matoušek). Nový rozmach č. l. d. nastal po 2.svět. válce. Vedle dříve oblíbených marionet vzrostl zájem o spodové loutky maňásky (J. Pehr) a pod vlivem S. V. Obrazcova o javajky. 1949 vznikla síť loutkových div. orientovaných na tvorbu pro děti: Ustřední loutkové div. v Praze, div. v Brně, Liberci, Kladně, Č. Budějovicích, poté v Karlových Varech (1951), Ostravě (1953) a Hradci Králové (1958). Vůdčí osobností tohoto období byl J. Malík, který s výtvarníky V. Cinybulkem a V. Havlíkem usiloval o vytvoření velkého reprezentativního loutkového div. s vyváženým vztahem lit. a výtvarné složky. Začátkem 60. let zasáhli do vývoje i absolventi katedry loutkářství DAMU (zal. 1952). Většina loutkových div. začala usilovat o vlastní um. profil. Vzrostl význam režisérů (J. Kaláb, J. Jaroš, J. Středa, M. Vildman), začaly se uplatňovat nové tech. (černé div., luminiscence, div. masek). Postupné pronikání živých herců na loutkové jeviště ztratilo v tvorbě předních režisérů módní charakter a dostalo funkční význam : konfrontace živého člověka a neživé loutky otevřela nové možnosti um. vyjádření. To platí zejm. o další generaci režisérů (J. Krofta, K. Brožek, P. Vašíček, M. Scharthová) a výtvarníků (P. Matásek, F. Vítek, P. Kalfus, A. Tománek), kteří směřují k rozšiřování výrazových prostředků loutkového div. a k jeho chápání jako syntetického útvaru. Mezi nejvýzn. loutkové scény se dostávají Východoč. loutkové div. Drak z Hradce Králové a Naivní div. z Liberce. Pravidelné přehlídky profesionálního č. l. d. se uskutečňují na Skupově Plzni, představením pro nejmenší děti je věnována přehlídka Mateřinka (střídavě pořádaná v Č. Budějovicích a Liberci). Přehlídkou amatérské loutkové tvorby je od 1951 Loutkářská Chrudim.
