česká kinematografie
česká kinematografie, existuje od 1898; iniciátorem byl J. Kříženecký, prvním hercem J. Šváb-Malostranský. 1911 vznikla soukromá výrobna Kinofa a Ilusion, 1912 ASUM a Lucernafilm. Po 1918 se začala č. film. výroba živelně rozvíjet. Byl vybudován stálý ateliér AB v Praze na Vinohradech (1921) a na Kavalírce (1926). V němé éře vznikla řada filmů hl. na náměty klas. i romant. liter., např. Kříž u potoka, Příchozí z temnot (J. S. Kolár), sociální drama Šachta pohřbených nadějí (R. Myzet), Cikáni, Pohádka máje (K. Anton), Lucerna, Dobrý voják Švejk (K. Lamač), Eroticon (G. Machatý), Varhaník u svatého Víta (M. Frič), Batalión (P. Pražský), Takový je život (C. Junghans) a další. 1930 byl vinohradský ateliér adaptován na zvukový, 1933 byly otevřeny tech. moderní film. ateliéry na Barrandově, 1934 v Hostivaři, 1937 v Radlicích. Zvukovou éru zahájila č. k. 1930 Antonovým filmem Tonka Šibenice. Řada umělců v čele s V. Vančurou usilovala, aby č. filmy byly um. díly (V. Vančura: Před maturitou, Marijka nevěrnice. J. Rovenský: Řeka, Maryša, Hlídač č. 47, G. Machatý: Ze soboty na neděli, Extáze, V. Kubásek: Svítání, M. Frič: U snědeného krámu, Jánošík Lidé na kře. O. Vávra: Panenství, Filozofská historie, Cech panen kutnohorských). V třicátých letech vznikly filmy útočící na fašismus (M. Frič: Svět patří nám - s J. Voskovcem a J. Werichem, H. Haas: Bílá nemoc), význ. filmy dokumentární (A. Hackenschmied: Bezúčelná procházka, K. Plicka: Zem spieva, O. Vávra: Žijeme v Praze, J. Lehovec: Divotvorné oko, Kamenná sláva) a první animované filmy (K. Dodal). - Základy zpravodajského filmu byly dány Jalovcovými Pražskymi aktualitami (1911) a němými žurnály z 20. let. Na ně navázal ve zvukové éře ještě němý Elektrojournal a později Československý filmový týdeník. Teprve 1937 začal vycházet první č. zvukový týdeník Aktualita. Celých šest let nacist. okupace usilovali č. film. tvůrcí o uchování existence č. filmu a za tuto dobu nebyl natočen ani jediný hraný film, který by podporoval fašist. ideologii; naopak vznikla řada filmů, které povzbuzovaly odpor proti okupantům (F. Čáp: Babička, V. Slavínský: To byl český muzikant, M. Frič: Barbora Hlavsová). Za okupace bylo v ilegalitě připraveno poválečné uspořádání čs. kinematografie. V květnu 1945 Národní výbor čs. film. pracovníků zajistil něm. a soukromé č. film. podniky a instituce a zahájil novou éru čs. kinematografie. - 28. 8. 1945 byla čs. kinematografie zestátněna. Během 50. let vznikala řada filmů, např.: K. Steklý: Siréna. O. Vávra: Němá barikáda, Husitská trilogie Romance pro křídlovku, M. Frič: Zocelení, J. Weiss: Vstanou noví bojovníci, Vlčí jáma, Romeo, Julie a tma, J. Krejčík: Nad námi svítá, Vyšší princip, V. Krška: Mikoláš Aleš, Měsíc nad řekou, Stříbrný vítr, J. Sequens: Neporažení, Atentát. O. Lipský: Limonádový Joe. Koncem 50. a zač. 60. let přibyli tvůrci první a druhé generace FAMU: K. Kachyňa, Z. Podskalský, J. Hanibal, V. Vorlíček, J. Balík, l. Novák, J. Polák, L. Rychman, A. Kachlík, Z. Brynych, F. Vláčil, V. Chytilová, J. Jireš, J. Herz, J. Menzel, D. Klein, O. Fuka. - Dokumentaristická tvorba se po osvobození koncentrovala do Zpravodajského filmu a Krátkého filmu. Vedle režisérů, kteří po dokumentaristických začátcích brzy přešli ke hranému filmu, zůstali dokumentaristy D. Holub, E. Kaněra, B. Vošahlík, ze starších pokračovali J. Kučera, J. Lehovec, J. V. Staněk, A. F. Šulc a nově přibyli např. B. Sefranka, R. Krejčík, P. Hobl, R. Cinčera, F. a J. Papouškové, P. Háša, J. Spáta, J. Sikl, V. Kabelík, V. Hapl. Na mnohem skromnější tradice navázal animovaný film. 1945 byla v Praze zal. skupina kresleného filmu pod vedením J. Trnky, který 1946 přešel do filmu loutkového; na tvorbě kresleného a loutkového filmu se podíleli i význ. výtvarníci, např. O. Sekora, K. Lhoták, Z. Seydl, Z. Miler, J. Lacko a režiséři (E. Hofman, V. Bedřich, J. Svankmajer, J. Brdečka, J. Kábrt, S. Látal, V. Lehký). Další skupina loutkového filmu vznikla ve Zlíně (H. Týrlová, K. Zeman). V 70. letech vznikla řada dalších filmů tvůrců starší i poválečné generace (J. Sequens: Kronika žhavého léta, O. Lipský: Jáchyme, hoď ho do stroje. K. Kachyňa: Už zase skáču přes kaluže, Pozor, vizita!, V. Vorlíček: Bouřlivé víno, A. Kachlík: Náš dědek Josef, J. Balík: Milenci v roce jedna, F. Vláčil: Dým bramborové natě, Koncert na konci léta. J. Herz: Petrolejové lampy, J. Jireš: . . . a pozdravuji vlaštovky, J. Balík: Konečná stanice. V. Chytilová: Hra o jablko) i nově nastupujících režisérů (V. Matějka: Má láska s Jakubem, O. Fuka: Pátek není svátek. K. Smyczek: Housata, Sněženky a machři. J. Soukup: Dostih, Vítr v kapse, J. Svoboda: Schůzka se stíny). V 70. letech 20. st. se zejm. rozvinula také film. tvorba určená dětem a mládeži (O. Koval: My tři a pes z Pětipes, Julek, Jakub, J. Pinkava: Metráček, V. Plívova-Šimková: O Sněhurce, Mrkáček Čiko). - Po 2. svět. válce byla zal. tradice Mez. film. festivalů v Karlových Varech (dodnes). Celovečerní i krátkometrážní tvorbě jsou věnovány každoroč. bilanční přehlídky, mj. Academia-film v Olomouci, Techfilm v Pardubicích, Ekofilm v Ostravě. Odb. pracovištěm pro film. teorii a vědu je Čs. filmový ústav se sídlem v Praze a Bratislavě, jehož součástí je odb. film. knihovna, film. archív, dokumentace, ediční oddělení a v Praze kino Ponrepo, promítající archívní filmy. Výchovu tvůrčích film. prac. zabezpečuje filmová a televizní fakulta AMU, teoretiků a vědců filoz. fakulty univ. v Praze, Brně a Olomouci.
