čas chronometrie
čas, (v.t. čas filozofie, čas astronomie a čas umění) je speciálním předmětem studia chronometrie. Ve fyzice náleží č. mezi zákl. veličiny; nerozlučné spojení č. s prostorem se vyjadřuje v pojmu časoprostor, též časoprostorové kontinuum; ke třem souřadnicím prostoru přistupuje jako čtvrtá čas. K měření č. slouží různé periodické procesy se stejnou periodou. Jednotkou č. je sekunda; je to trvání 9 192 631 kmitů záření určité čáry spektra cesia 133. Většina časových stupnic se odvozuje od otáčení Země kolem osy. Pravý sluneční č. je určen úhlem mezi rovinou poledníku a spojnicí středů Země a Slunce. Protože probíhá nerovnoměrně, zavádí se myšlené stř. Slunce, pohybující se po obloze rovnoměrně; jeho úhel udává stř. (sluneční) č. Jejich rozdíl udává časová rovnice; max. činí 16 min. Č. vztažený k určitému místu se nazývá místní čas; je stejný pro celý poledník jím procházející. Svět. časem (SČ) se nazývá místní stř. čas na greenwichském poledníku, započatý 1. 1. 1925 o půlnoci. Efemeridový č. bere za základ tropický rok. Siderický č. je určován úhlem mezi poledníkem a hvězdou; hvězdný č. úhlem mezi poledníkem a jarním bodem. Koordinovaný svět. čas se užívá proto, že rotace Země není zcela konstantní; využívá stupnice dané atomovými hodinami a koriguje tak č. astronomický. Svět. č. se nazývá též časem západoevropským; č. středoevropský mu předchází o jednu, č. východoevr. o dvě hodiny. V.t. čas filozofie, čas astronomie a čas umění.
