čínské výtvarné umění
čínské výtvarné umění, soustřeďuje se zejm. na mal. a kaligrafii; soch., ačkoli dosáhlo význ. úspěchů zejm. v buddhistické plastice, má podřadnější místo a převyšuje je glyptika (zvl. nefrit) a bronzolitectví. Také keramika, textil a laky byly vysoce hodnoceny. Přínosem arch. bylo rozvíjení některých typů dřevěných staveb, urbanistické projekty, chrámová, palácová a zahradní arch., závlahové a pevnostní stavby (Velká zeď). Pro periodizaci č. v. u. se užívá dělení podle dyn. epoch; z tvorby raných neolitických kult. 5. - 2.tis. je um. hist. nejvýzn. malovaná keramika kult. Jang-šao a Lung-šan, tvořící předstupeň archaických rituálních nádob vytvářených od pol. 2.tis. do zač. n.l. Bronzové kultovní nádoby byly rozvíjeny zejm. od 14.st. př.n.l. jako hl. projev šangského um. (dyn. Sang, 16. až 11.st. př.n.l.) s centrem v An-jangu; zahrnují asi 30 typů arch. pojatých nádob s dekorativními reliéfními pásy zoomorfních a geom. motivů. Některé nádoby jsou pojaty jako volné plastiky v podobě silně stylizovaných zvířat. Jednotný charakter č. v. u. se uplatňoval i na keramice, řezbách ze dřeva a nefritu a na arch. plastice. V období Čou (1027 - 256 př.n.l.) byl rozšířen počet námětů, výtv. disciplín a tech. v souvislosti s etnickými pohyby a změnami ve spol. struktuře; následující období je charakterizováno uvolněním závislostí um. na náb. ritu, převládají bronzová magická zrcadla, užitkové a ozdobné předměty, rozvíjí se keramika, textil, lakařství a malba na hedvábí. V období dyn. Čchin (221 až 207 př.n.l.) a Chan (206 př.n.l. až 221 n.l.) se vytvářelo centrálně řízené velké státní um., námětově čerpající z taoismu a ze státotvorných idejí konfucianismu, budovaly se reprezentativní paláce (známé z lit. popisů) a bohaté hrobky, v nichž se zachovala figurální plastika i doklady chanského mal. (nástěnné mal. i malba na hedvábí), vyznačující se dram. redukcí tvarů a vyjádřením dynamiky pohybu. Z vnějších vlivů zapůsobil na č. v. u. nejvýzn. buddhismus, uplatňující se zejm. od 3.st. n.l.; přinesl nové náměty a výtv. postupy, ale také nové um. nazírání, lišící se od dosavadní domácí tradice (výzdoba chrámů Tun-chuang a Lung-men). Za dyn. Suej (581 až 618) a Tchang (618 - 906) se realizovaly rozsáhlé arch. projekty a rozvíjela se všechna um. odvětví včetně šperkařství, hedvábnictví a barevné glazované keramiky; soch. a mal. kompozice se vyznačují real. zobrazením figurálních námětů profánních i náb. (Jen Li-pen, Čou Fang, Wu Tao-c,), rozvíjí se krajinomalba (Li Cao-tao, Wang Wei), zachovaly se nástěnné malby v hrobkách. V období Pěti dynastií (907 - 959) a za Sungů (960 - 1279) umožnil zejm. rozvoj knihtisku syntetizovat hodnoty země, dále se rozvíjela monumentální tušová krajinomalba zobrazující přírodu v její dram. a impresívní specifičnosti. Jako samostatný druh vzniká malba květin a ptáků a jiných drobných přír. motivů. Za dyn. Jüan (1279 - 1368) vznikala opozice proti oficiálnímu mal., snažící se zejm. v zobrazení květin a ptáků a v krajinomalbě vyjádřit autentičnost tvůrčí osobnosti a postihnout působení přírody na umělce; charakteristickými znaky bylo spojení malby s kaligrafií v harmonický a rytmický celek, slohově navazující na díla a osobnosti minulosti, a trvání na neprofesionálním přístupu k um. Následující vývoj čín. mal. dále rozvíjí principy jüanských klasiků, zejm. autentické vyjádření individuální osobnosti a zároveň interpretaci klas. umělců minulých období. S rozvojem knihtisku se zejm. od 15.st. rozvíjí knižní ilustrace (černobílý dřevořez), která motivicky i kompozičně ovlivňuje celou řadu um. druhů. Vznikají lid. tisky - později barevný dřevořez - pův. s náb. tematikou, později literární a zejm. divadelní. Tisky jsou oblíbeny dodnes. V 17. a 18.st. se rozvíjí mal. inspirované meditativními formami buddhistických a taoistických škol (Ču Ta, Tchao S'), které mělo vliv na pozdější čín. a jap. umělce. Epický žánr dosahuje vrcholu v tvorbě profesionálních malířů (Cchiou Jing, Tchang Jin). V období dyn. Ming se obrozuje bronzolitectví, které jednak navazuje na klas. tvary a výzdobné tech., jednak se rozvíjí k větší uvolněnosti. Od 15.st. zdomácňuje tech. cloisonné, převzatá od arab. um. řemeslníků, od začátku 17.st. se rozvíjí i domácí výroba litého skla (vrstvené sklo a vnitřní malba). Neobyčejné rozmanitosti a bohatství tech. dosahuje textilní výroba (kche-s', hedvábný gobelín) a výšivky různými stehy (malba jehlou). V 18.st. vrcholí vývoj keramiky a porcelánu zejm. řadou tech. objevů a aplikací různých jednobarevných glazur (červená) a rozšířením barevné škály malby na polevě. V 19.st. nejúspěšněji pokračuje rozvoj domácí mal. tradice, k níž se od 20.st. připojuje vliv záp. um. (zavedení olejomalby). Pod evr. vlivem vzniká moderní graf. Domácí tradice se živě rozvíjí ve stylu kuo-chua.
