účinnost obecně
účinnost, 1. ekon. poměr mezi výsledky (výstupy) hosp. činnosti a náklady (vstupy) na ni vynaloženými; 2. fyz., tech. míra využití vynaložené energie; charakteristika bilance fyz. děje a jeho tech. realizace, kterou lze vyjádřit křivkou účinnosti. Hodnota (vždy menší číslo než jedna) udávající poměr energie dějem získané k energii pro tento děj (účel) vynaložené za stejnou dobu. Při přeměně energie primárních zdrojů (chem., z paliva, jaderná, sluneční) je ú. poměrem energie dále využitelné k energii přivedené, tj. rozdíl energie přivedené a energie nevyužitelné k energii přivedené. U motorů a generátorů je ú. nejjednodušeji udána poměrem výkonu k příkonu, což odpovídá poměru rozdílu energie přivedené a energie disipované (ztrát) k energii přivedené. Při dop. (rozvodu) energie je ú. dána obdobně rozdílem energie na vstupu do dop. cesty (potrubí, vedení, převodu) a energie při dop. disipované (ztrát) k energii na vstupu. Při předávání (výměně) energie je ú. dána poměrem přírůstku energie látky energii přejímající k úbytku energie látky energii předávající. Často se ú. vztahuje na druh bilancované energie (např. ú. hydraulická) nebo na součást bilancovaného zařízení. Dochází-li v zařízení k několika přeměnám energie za sebou (motor-převod-generátor), je výsledná ú. součinem jednotlivých ú. Označení ú. se používá i pro číselné vyjádření dokonalosti funkce (např. ú. odlučovače).
