éter
éter [řec.], termín vyjadřující v dějinách filoz. a fyz. představu o nevažitelné a smyslům nedostupné substanci (látce), jež měla tvořit nejjemnější součást prahmoty nebo pralátky. V řec. mytol. byly jako é. označovány nejvyšší a nejčistší vrstvy vzduchu, kde měli sídlit bohové. Odtud éterický apod.
