zvědavost
zvědavost, psychol . tendence věnovat pozornost novým, neobvyklým podnětům, jež nejsou přímo spojeny s uspokojováním potřeb; přirozená součást psychické činnosti úzce spjatá s orientačně pátracími aktivitami člověka a vyšších živočichů. Jako důl. psychobiologická determinanta chování je z. význ. předpokladem pro vývoj lidského zájmu. - Podle tzv. teorie kolativních proměnných je z. (zvídavé chování) vyvoláno specifickými konflikty v procesu vnímání, přičemž zprostředkujícím článkem mezi konfliktem a z. je buzení (arousal). Od nezávislých kolativních proměnných (nezvyklost, neurčitost a složitost podnětů), obsahujících náboj konfliktogennosti a vytvářejících spolu s afektivními podněty, intenzívními vnějšími podněty a vnitřními podněty budivý potenciál, se odlišují závislé proměnné (explorační chování, epistemické chování), determinované perceptuálními (mezi nesymbolickými podněty) a konceptuálními (mezi symbolickými podněty) konflikty. Mechanismus této determinace vychází z fyziol. koncepce buzení a jeho vztahu k budivému potenciálu a pudu zvědavosti.
