zemský sněm
zemský sněm, v období feudalismu shromáždění příslušníků a volených zástupců privilegovaných spol. vrstev - stavů. Z. s. se uplatňoval v polit. systému vrcholně a pozdně feud. monarchie jako nezbytná složka, která zprostředkovávala kontakty mezi panovníkem a majetkově i polit. emancipovanou šlechtou (popřípadě svobodnými městy a duchovenstvem). V Čechách vznikl z. s. ve 13. st. jako shromáždění vybraných šlechticů a prelátů, k nimž král někdy přizval i představitele měst. Pravomoc z. s. neobyčejně vzrostla za husitské rev., kdy sněmy jednaly nezávisle na králi; vedle panstva si v z. s. zajistilo pevné místo rytířstvo a král. města, která ve 20. a 30. letech 15.st. reprezentovala i polní obce a v nich seskupené selsko-plebejské živly. Po obnově král. moci se český z. s. ustálil v podobě tří kurií - panské, rytířské a městské. V moravském z. s. zasedali páni, rytíři a třetí kurii tvořili společně preláti a zástupci král. měst. Ve Slezsku se vedle sněmíků v jednotlivých knížectvích rozvinul ve 2.pol. 15.st. také ústřední knížecí sněm se složitou vnitřní strukturou; v jeho první kurii zasedali knížata a majitelé svobodných stavovských panství, ve druhé šlechta a duchovenstvo z knížectví přímo podřízených č. králi spolu s představenstvem města Vratislavi, ve třetí kurii zástupci ostatních měst z knížectví podřízených č. králi. V Horní Lužici byla pouze šlechtická a městská kurie, dolnolužický z. s. měl složení obdobné moravskému z. s. - Podoba a činnost z. s. vykrystalizovaly v 16.st. Sněmy byly svolávány nejčastěji proto, aby schválily požadované berně a voj. pomoc panovníkovi. Fin. závislost na stavech nutila krále přistoupit na jednání o hosp., polit. a náb. požadavcích stavů, které se na z. s. pravidelně zformovaly ve stavovskou opozici. Na sněm byli zváni všichni šlechtici dané země, ve skutečnosti se však scházelo jen několik desítek polit. aktivních osob (200 účastníků na českém z. s. bylo již mimořádně vysoké číslo), které jednaly jménem všech ostatních obyv. Rytíři, kteří si obvykle nemohli dovolit fin. náročnou účast na z. s., si někdy zvolili své zástupce na kr. sjezdech; král. města byla reprezentována zástupci své samosprávy. Sněmu předsedal panovník nebo jeho zástupce (zpravidla nejvyšší purkrabí pražský, moravský zemský hejtman, slezský vrchní hejtman, lužický fojt). Král nebo jeho komisaři předložili sněmovníkům propozici s panovníkovými nároky a požadavky. Následovalo jednání v kuriích, při němž se střetaly rozporné zájmy krále a stavovské opozice i jednotlivých stavů navzájem. K usnesení bylo možno dospět (někdy po tvrdém nátlaku panovníka nebo nejvyšších zemských úředníků) pouze na zákl. souhlasu všech sněmovních kurií a krále. Usnesení, které se zpravidla značně lišilo od propozice, se po vepsání do zemských desek stávalo zákonem. Kromě legislativní činnosti prováděly z. s. také důležité státoprávní úkony (volba a přijímání panovníka, ochrana celistvosti země a státu) a prostřednictvím volených komisí vyvíjely správní působnost (správa daní, vojenství). - Obnoveným zřízením zemským 1627 a 1628 Habsburkové reorganizovali český a moravský z. s. (první kurii vytvořili z kat. prelátů), ale zároveň podstatně omezili kompetenci z. s. Po dlouhodobém úpadku feud. sněmovnictví zaniklo za rev. 1848-49. Pod názvem z. s. působily 1861-1918 samosprávné zemské orgány Čech, Moravy a Slezska, které již byly součástí burž. polit. systému Předlitavska.
