zeměpisné objevy
zeměpisné objevy, konvenční název pro ty cesty Evropanů (zejména zámořské), které zásadně ovlivnily další hosp. a polit. vývoj společnosti a lidského poznání. V ostatních částech světa se o z. o. v tomto smyslu nehovoří: Arabové, Indové, Číňané, Malajci aj. využívali po staletí známé cesty mezi vých. Afrikou, Arábií, Indií, jv. Asií a Dálným východem. Některé z jejich cest však měly také charakter objevný či výzkumný (Čcheng Che, Ibn Fadlán, Ibn Haukal). Obdobně existují z předkolumbovské doby doklady obch. cest podél pobřeží Sev. a Již. Ameriky a v karibské oblasti. - Starověké objevné cesty (v.t. Dilmun; foinická kolonizace; Hannón; Himilko; Punt) se uskutečňovaly většinou v okolí kult. středisek a mezi nimi, popř. po území velkých říší (Hérodotos, Strabón). V 10.-11. století jsou doloženy cesty vikingů v severním Atlantiku (Island, Grónsko, sv. pobřeží Ameriky). Italské městské státy získaly monopol na obchod s Byzancí a Blízkým východem; italští obchodníci ojediněle pronikali hluboko do Asie. Pro poznání Asie měly velký význam cesty Benátčanů Polů (kniha Milión ). Mohutný rozmach z. o. nastal v 15.st. (Jindřich Mořeplavec) v důsledku mocenských změn na Pyrenejském poloostrově. Cesty Portugalců a Španělů znamenaly prolomení dosavadní relativní izolace Evropy od ostatního světa (benátští, janovští a jiní italští kupci svůj monopol dobře střežili). Evr. obchodníci se pův. pouze podíleli na rozsáhlém obch. podnikání mezi as. a afr. zeměmi, od konce 16.st. v něm však postupně přebírali iniciativu. S dalším rozvojem výr. sil (umožněným mj. novými zdroji surovin a odbytišti mimo Evropu) a s nástupem prům. revoluce získala Evropa v 18.-19.st. rozhodující pozice ve svět. hosp. a politice (vznik svět. trhu). - Zákl. předpoklady a příčinami objevných cest bylo úsilí Portugalska a Španělska (po úspěšné reconquistě) prolomit monopol it. městských republik (Benátky, Janov) na obchod s Indií a Dálným východem (prostřednictvím vých. Středomoří). Z. o. byly i reakcí na přerušení starých obch. cest přes Malou Asii po dobytí Cařihradu Turky (1453), které znamenalo oslabení pozic Benátčanů a Janovanů. Vedle neskrývané snahy o materiální zisk byly tyto cesty ideologicky zdůvodňovány šířením křesťanství a bojem proti nevěřícím. Od 2.pol. 16.st. se na poznávání vnitrozemských oblastí Ameriky, Asie a Afriky význ. podíleli jezuitští misionáři. - V 15.st. se vedoucí nám. silou stalo Portugalsko (1415 dobyta Ceuta, 1420 obsazena Madeira, obch. styky se Středomořím, sz. Afrikou a sev. Evropou), jehož plavci využívali tech. vyspělejší a lépe vyzbrojená plavidla než jejich arab. konkurenti. Portugalská expanze vedla podél afr. pobřeží (G. V. Cabral, A. Cadamosto, D. Cão, B. Díaz) ke zdrojům slonoviny, zlata a otroků (Benin, Kongo, Sofala), do již. Indie (Kalikat) a na tzv. ostrovy koření (Malakka, Moluky). Naopak Španělé od konce 15.st. usilovali o dosažení Indie záp. cestou, což vedlo k objevení Ameriky K. Kolumbem (1492). Od 16.st. se španělský zájem soustředil na expanzi do dalších oblastí Ameriky (Mexiko, Peru, Potosí), částečně i do Asie (F. de Magalhães). Z kolonií pak byly vedeny další objevné cesty při pátrání po nových zdrojích surovin i po legendárních zemích (Cibola, El Dorado). Koncem 16. a v 17.st. se začínaly prosazovat vyspělejší státy, zejm. Anglie, Nizozemí a Francie. Tyto státy pův. pouze kořistily na špan. podnikání (sir F. Drake, narušování spojení Španělska s koloniemi angl. a fr. piráty), ale záhy přistoupily k vl. podnikání (východoindické společnosti), které vedlo k objevení celé řady dosud neznámých území v Tichomoří a v Sev. Americe (L. V. de Torres, H. Hudson, S. de Champlain). Zájem Ruska se v této době soustředil zejm. na pronikání do oblasti Sibiře, Dálného východu a na Aljašku (V. Bering, S. I. Děžňov). - Z. o. vedly k převratu v evr. geografii a kartografii. V 16.-17.st. se objevily první pokusy o věd. zpracování a zhodnocení poznatků (M. de Montaigne). Tyto snahy zesílily v době osvícenství, zejména v 19. století. Od 2. pol. 18.st. byly totiž některé cesty využity i k čistě badatelským účelům, přestože primární byla vždy snaha o získání nových obch. spojení, zdrojů surovin, odbytišť, kratších tras a vytlačení kon kurence. V 19.st. končila doba velkých nám. objevů a většina cest byla zaměřena především na průzkum vnitrozemí a jeho ekon. možností (R. O,H. Burke, M. Emin paša, E. Holub, D. Livingstone, M. Park, G. N. Potanin. J. H. Speke). Z. o. byly od svého počátku doprovodným jevem hosp. a polit. expanze evr. mocností, která vedla k vytvoření rozsáhlých kolon. říší a ke vzniku a rozvoji kap. výr. vztahů. V.t. koloniální výboje. př.n.l. 1 100-800 výpravy Foiničanů (foinická kolonizace) 8.-6.st. řec. nám. výpravy po Středozemním a Cerném moři (řec. kolonizace) 510-480 Kartaginec Himilko podnikl plavbu podél záp. břehů Evropy až k Britannii kolem 450 Hannón velel kartaginské výpravě k západoafr. břehům 3.st. př.n.l. až výboje Římanů přinášely nové vědomosti o okolním 5.st. n.l. světě; v Africe pronikli až do Súdánu, v Asii ke Kavkazu 6.st. cesta byz. diplomata Zemarcha k vládci starotureckých kmenů 7.-8.st. Polynésan Hui-Te Rangiora doplul k Antarktidě 8.-11.st. výpravy vikingů podél pobřeží Evropy, do Sev. Ameriky; obch. cesty do vých. Evropy (Varjagové) 921-922 A. Ibn Fadlán navštívil Bulharsko volžsko-kamské 2. pol. 10.st. cesty M. Ibn Haukala 982-986 výprava Erika Rudého k jz. pobřeží Grónska 985 Bjarni Herjulfsson připlul k severoamer. břehům kolem 1000 výprava Leifa Erikssona k pobřeží Sev. Ameriky 1114 - po 1150 cesty Abú Hámida po arab. a islámském světě, Kavkazu, poříčí Volhy a Karpatech; přes Karpaty došel do Uher 1246 G. da Piano Carpini došel do hl. m. mongolské říše 1253-55 cesta W. de Rubruquise do Mongolska (náb. polit. mise) 1271-95 cesta Marka Pola do Číny 1318-30 Odorik z Pordenone podnikl cestu do Asie, navštívil Čínu 1405-33 sedm nám. misí čín. mořeplavce Čchen Chea do Indočíny, na Jávu, Sumatru, Cejlon, do Indie, Persie a vých. Afriky 1415 Portugalci dobyli Ceutu; tím otevřena cesta k dalším výbojům v Africe 1416 G. V. Cabral v čele port. výpravy k afr. břehům, kterou organizoval Jindřich Mořeplavec 1420 Portugalci obsadili Madeiru 1435 A. G. Baldaya spolu a G. Eanesem obepluli mys Bojador po 1440 plavby N. Tristaa kolem pobřeží záp. Afriky 1442-44 Abd Ar-Razzák prozkoumal již. Indii 1446 Abd Ar-Razzák procestoval již. břehy Kaspického moře 1448 Portugalci v Mauretánii 1456 A. Cadamosto objevil Kapverdské ostrovy 1466-72 cesta A. Nikitina do Indie a Přední Asie 1482 Portugalci na Zlatonosném pobřeží (budování opevněných bodů) 1483 D. Cão objevil ústí ř. Kongo 1487-88 výprava B. Díaze 1492 3. 8. K. Kolumbus vyplul s loděmi Santa Maria, Nina a Pinta z Palosu ke Kanárským ostrovům 12. 10. Kolumbovylodě přistály na Bahamách 1493 4. 3. Kolumbus na zpáteční cestě připlul do Lisabonu 13. 3. návrat Kolumbových lodí do Palosu 1493-96 druhá Kolumbova výprava do Ameriky 1494 Tordesillaská smlouva 1497-98 cesta Vaska da Gamy kolem již. Afriky do Indie (Kalikat) 1497-1504 výpravy A. Vespucciho 1498 Ahmad Ibn Mádžid v čele eskadry Vaska da Gamy do Kalikatu 1498-1500 třetí Kolumbova výprava do Ameriky 1499 A. de Ojeda v čele výpravy, která přistála u pobřeží dnešní Guayany 1499-1500 flotila V. Y. Pinzóna překročila rovník; 1500 objevila ústí Amazonky 1500-01 P. A. Cabral zahájil port. expanzi do Indického oceánu; cestou přistál u brazilských břehů a území prohlásil za port. majetek. G. Cortereal podnikl pokus o dosažení Asie sz. cestou 1501-26 R. de Bastidas obeplul sz. pobřeží Již. Ameriky a dovršil objevení karibského pobřeží 1502-04 čtvrtá Kolumbova výprava do Ameriky 1503 L. di Varthema navštívil jako první Evropan Mekku 1504-41 výpravy H. Corteze 1505 port. základna v Sofale (vých. Afrika) 1508-09 J. Ponce de León dobyl Portoriko . 1508-10 při výpravě A. de Ojedy zal. první špan. amer. osada San Sebestian 1511 A. d'Albuquerque dobyl Malakku a zahájil éru port. kolonizační politiky orientované do oblasti Indického oceánu; zabezpečil Portugalsku kontrolu obchodu (koření) s Dálným východem; P. de Alvarado se zúčastnil dobytí Kuby 1513 V. N. de Balboa překročil Panamskou šíji 1518 expedice P. de Alvarada na Yucatán; výprava J. D. de Grijalvy s cílem dobýt aztéckou říši 1519-21 Cortezova výprava do Mexika 1519-22 výprava F. de Magalhãese; 1521 přistál na Filipínách, kde zemřel. Výprava dokončila první cestu kolem světa 1524 P. de Alvarado podrobil Guatemalu a zal. m. Santiago; S. de Belalcazár dobyl Nicaraguu 1524-26 F. Pizarro podnikl plavby k Peru a Ecuadoru 1526 S. Caboto podnikl ve špan. službách plavbu do Již. Ameriky; dosáhl ústí La Platy 1532-36 F. Pizarro podnikl výpravu do Peru; jedním z účastníků P. de Valdivia 1534-35 objevné plavby J. Cartiera k pobřeží Kanady; zákl. fr. koloniální říše 1539 S. de Belalcazár přešel Centrální Kordilleru 1539-42 výprava H. de Sota na Floridu 1540 P. de Valdivia podnikl výpravu do Chile; 1541 zal. m. Santiago 1541-42 neúspěšné výpravy F. Pizarra k pramenům Amazonky 1545 W. Baffin dosáhl Potosí 1553 R. Chancellor se z ústí Dviny vydal do Moskvy 1577-80 F. Drake podnikl plavbu kolem světa 1579 nebo 1581 T. Jermak zahájil rus. dobývání Sibiře 1585-92 výpravy J. Davise při hledání Sz. průjezdu; 1592 objevil Falklandy 1594-97 W. Barents se na třech výpravách pokusil nalézt Sv. průjezd Sev. ledovým oceánem do Tichého oceánu do vých. Asie 1596 W. Raleigh dobyl Trinidad konec 16.st. M. Frobisher zahájil nová pátrání po Sz. průjezdu 1601-34 cesty A. de Andrada po Indii a Tibetu 1603 S. de Champlain v ústí řeky sv. Vavřince 1605-06 L. V. de Torres proplul jako první Evropan mezi Novou Guineou a Austrálií 1607-11 cesty H. Hudsona za objevením Sv. a Sz. průjezdu do Tichého oceánu 1608-35 S. de Champlain podnikl řadu cest ve vnitrozemí Kanady; 1608 zal. m. Quebec 1626-27 J. Cabral a E. Cacella (1585-1630) pronikli do Bhútánu a Nepálu 1642-43 A. J. Tasman obeplul Austrálii od J a pro Evropu objevil Nový Zéland a Van Diemenovu zemi (dnešní Tasmánie) 1648 S. I. Děžňov proplul průlivem mezi Asií a Amerikou a dokázal, že tyto dvě pevniny spolu nesouvisejí od 1667 R. R. C. La Salle podnikal cesty vnitrozemím Sev. Ameriky 1674-1715 cesty W. Dampiera 1682 R. R. C. La Salle sjel ř. Mississippi až k ústí 1697-99 cesty V. V. Atlasova po Kamčatce 1721-36 cesty H. Egede po Grónsku 1725-30 a V. J. Bering v čele rus. expedice na Kamčatku a do 1733-41 severovýchodní Asie 1739-42 Ch. P. Laptěv vedl expedici do Sev. ledového oceánu 1741-42 S. I. Čeljuskin prozkoumal Tajmyr a stanul na nejsevernějším bodu as. pevniny 1764-66 J. Byron velel brit. objevné cestě kolem světa 1766-69 A. de Bougainville v čele první fr. výpravy kolem světa 1768-79 výzk. cesty J. Cooka v Tichomoří 1785 J. F. de La Pérouse v čele fr. expedice do Tichého oceánu 1789-1817 výzk. cesty T. Haenkeho zejm. po Již. Americe 1789, 1791, 1792 výpravy A. Malaspiny 1791-93 R. J. D,Entrecasteaux v čele výpravy, která měla vyjasnit La Pérousův osud 1792 A. Mackenzie přešel severoamer. kontinent od východu k pobřeží Tichého oceánu 90. léta 19.st. výzkumy G. Vancouvera u pobřeží Severní a Jižní Ameriky 1795-97 výprava M. Parka podél ř. Nigeru 1795-1803 M. Flinders obeplul Tasmánii a Austrálii 1803-06 I. F. Kruzenštern velel první ruské výpravě kolem světa; zúčastnil se jí mj. F. F. Bellinsgauzen 1805-06 druhá výprava M. Parka v Africe 1806 W. Scoresby ml. dosáhl 81°30' s.š. mezi Grónskem a Spicberky 1813-25 tři cesty M. P. Lazareva kolem světa 1815-18 a O. J. Kocebu v čele rus. plaveb kolem světa 1818-25 1819-21 F. F. Bellinsgauzen v čele první rus. antarktické výpravy; 1820 spolu s M. P. Lazarevem objevil Antarktidu 1820-24 F. P. Wrangel procestoval sibiřské pobřeží Sev. ledového oceánu 1822-24 J. Weddel dosáhl 74° 15' j.š. při hledání lovišť 1822-26 výpravy W. E. Parryho 1826-29 J. S. C. Dumont d,Urville obeplul svět 1831 J. C. Ross určil sev. magn. pól 1837-40 J. S. C. Dumont d'Urville zkoumal pobřeží Antarktidy 1839-42 Selim bej podnikl výpravu z Chartúmu proti toku Nilu; Ch. Wilkes vedl výzk. expedici v Oceánii 1841 cesta M. A. Kotlera po Sibiři 1845 tragédie výpravy J. Franklina při hledání Severozápadního průjezdu 1848-49 G. J. Něveľskoj prokázal ostrovní charakter Sachalinu; zmapoval tok Amuru 50.-60. léta 19.st. afr. výpravy J. H. Speka 1852-56 D. Livingstone prošel Afrikou od Z na V 1856-57 P. P. Semjonov-Ťan-Šanskij prováděl výzkumy ve stř. Asii 1860 R. O'H. Burke prošel se svými společníky Austrálií od J k S 1863-69 výzkumy G. N. Potanina na Sibiři 1864, 1868, 1872 A. E. Nordenskjöld podnikl expedici na Spicberky 60.-80. léta 19.st. expedice N. M. Prževalského po stř. Asii 1869-74 cesty G. Nachtigala v Africe 1872-79 a 1883-87 cesty E. Holuba po již. Africe 1873-74 J. von Payer a K. Weyprecht objevili zemi Františka . Josefa 1879 A. E. Nordenskjöld jako první proplul Sev. mořskou cestou s přezimováním 1880 P. S. de Brazza zal. m. Brazzaville 1882 první Polární rok 80.-90. léta 19.st. výzk. cesty M. Emina pašy v severní a střední Africe 1884-1930 cesty S. Hedina v Přední a stř. Asii od 1886 výzk. výpravy R. E. Pearyho v Grónsku; 1900 dokázal jeho ostrovní charakter 1888 F. Nansen zkoumal vnitrozemí Grónska 1891 1892-93 grónské expedice E. von Drygalského 1893-94 J. Kořenský podnikl cestu kolem světa 1893-96 plavba F. Nansena Sev. ledovým oceánem 1897-99 výprava A. de Gerlacha de Gomery do Antarktidy (první, která tam přezimovala) 1898-1902 O. Sverdrup v čele výpravy k arktickým ostrovům u pobřeží Sev. Ameriky 1899-1904, 1910-12 pět expedic R. F. Scotta do Antarktidy 1901-22 E. H. Shackleton podnikl výpravy do Antarktidy 1901-03 E. von Drygalski v čele první německé výpravy kolem světa 1903-06 R. Amundsen poprvé projel Severozápadním průjezdem 1906-08 a A. L. Wegener prošel jako první vnitrozemím Grón1912-13 ska 6. 4. 1909 R. E. Peary dosáhl sev. pólu; E. H. Shackleton určil již. magn. pól 1910 K. Rasmussen a P. Freuchen (1886-1957) zal. stanici Thule jako východisko expedic v Grónsku a Arktidě 15. 12. 191 l R. Amundsen dosáhl jižní pól 18. 1. 1912 R. F. Scott dosáhl jižní pól 1912-14 G. J. Sedov v čele výpravy zkoumající centrální Arktidu; G. L. Brusilov vedl expedici, která se pokoušela proplout Sev. mořskou cestou 1922-23 K. Rasmussen podnikl výpravu na saních do Arktidy 1926 R. E. Byrd a po něm R. Amundsen přeletěli sev. pól letadlem 1926 a 1928 U. Nobile přeletěl severní pól vzducholodí; druhého přeletu se účastnil i československý vědec F. Běhounek 1929 R. E. Byrd přeletěl letadlem již. pól 1931 G. H. Wilkins se neúspěšně pokusil dosáhnout sev. pól ponorkou 1932-34 Polární rok 1937-38 I. D. Papanin velitelem sov. polární stanice Sev. pól l na plovoucí ledové kře 1953 E. P. Hillary a Nepálec N. Tenzing vystoupili na Mount Everest 1957 sov. loď Viťaz změřila nejhlubší část svět. oceánu (Marianská předhlubeň) 1957-58 výzkum Antarktidy v rámci Mezinárodního geofyzikálního roku 1959 uzavřena smlouva o mez. mírovém a věd. využívání Antarktidy
