zastoupení
zastoupení, práv. vztah mezi zástupcem a zastoupeným spočívající v tom, že z jednání zástupce, tj. toho, kdo je oprávněn jednat za jiného jeho jménem, vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému, jako by jednal sám (z. přímé). Při nepřímém z. zástupce jedná svým jménem a sám nabývá práv a povinností, které převádí na zákl. smlouvy, např. komisionářské, na zastoupeného. Od z. se liší jednání jménem organizace, kde práv. úkony pracovníků a členů jsou považovány za práv. úkony organizace samé. - Z. vzniká buď přímo ze zákona, např. práva rodičů zastupovat nezletilé děti, nebo z rozhodnutí soudu či jiného orgánu, např. opatrovnictví, tj. tzv. zákonné z., anebo na zákl. dohody o plné moci, tj. smluvní z. Zástupcem i zastupovaným může být občan nebo organizace (právnická osoba). V obč. soudním řízení občan, který nemůže jednat před soudem samostatně, musí být zastoupen zákonným zástupcem, jinak se každý občan může dát zastupovat zástupcem, jehož si zvolí - je jím zpravidla advokát. V trestním řízení obviněný může a v některých případech musí být zastupován obhájcem (v.t. obhajoba). Poškozený a zúčastněná osoba v trestním řízení mohou být zastupováni zmocněncem.
