zákon klesajících výnosů
zákon klesajících výnosů, angl. law of diminishing returns (někdy angl. variable factor proportions) - popisuje přírůstek celk. produktu při izolovaném rozšiřování jednoho výr. zdroje. Podle z. k. v. platí, že dodatečné jednotky výnosného zdroje, postupně zařazované do výr. procesu (při neměnném vynakládání zdrojů ostatních), vedou k dodatečným přírůstkům produktu, jež se od určitého bodu budou stále zmenšovat. - Např. farmář zjistí, že určitý počet dělníků dokáže sklidit maximální množství plodiny rozpočítané je jednoho dělníka. Je-li ovšem tento počet dělníků zvýšen, výkon na jednoho pracovníka klesne. - Zákon abstrahuje od tech. pokroku - je definován při daném stavu techniky. V teorii produkčních funkcí se z. k. v. formuluje požadavkem zápornosti druhých parciálních derivací produkce podle jednotlivých výr. zdrojů. Zákon byl nejprve formulován pouze pro náklady práce a výr. prostředků na daném půdním fondu v zeměd. Takto jej formuloval A. Turgot již 1768. Do své teorie pozemkové renty jej pojal také D. Ricardo (1821). Princip z. k. v. formulovaný pův. jen pro zeměd. se stal všeob. "zákonem", tj. postulátem ekonomie. Toto "zobecnění" provedl J. B. Clark, který z. k. v. rozšířil na všechny výr. činitele, založil na něm teorii mezní produktivity a zákonu dal charakter univerzálního zák. výroby a tech. Na tomto pojetí je vystavěna značná ekon. teorie, především neoklasická škola. Tak postupoval např. též K. Wicksell.
