západořímská říše
západořímská říše, státní útvar vytvořený 395 rozdělením řím. říše mezi syny císaře Theodosia I.Velikého; vládu v z. ř. obdržel Honorius. Sídelním městem z. ř. bylo zprvu Mediolanum (dnešní Milán), od zač.5.st. Ravenna. Na rozdíl od východořím. říše procházela z. ř. hlubokým ekon. úpadkem, který zasáhl hl. města, obchod a peněžnictví. Převaha venkova s rostoucí naturální výměnou, rozklad místní správy a náb. a sociální konflikty v řadě oblastí způsobily pokles císařské moci a obranyschopnosti státu. Z. ř. byla stále závislejší na germ. žoldnéřských skupinách, jejichž někteří vůdcové zaujímali rozhodující místa i na císařském dvoře (Stilicho, Odoaker). Na začátku 5. století vznikla na území z. ř. první germ. království (Vandalů a Vizigótů), která ještě formálně respektovala svrchovanost císaře. V polovině 5.st. odrazila z. ř. nápor Hunů (451 na Katalaunských polích), ale nebyla již schopna zabránit dalšímu hromadnému usazování germ. kmenů v provinciích (Anglosasové, Ostrogóti). 476 sesadil Odoaker posledního západořím. císaře Romula Augustula a zmocnil se Itálie; z. ř. přetrvávala ještě do 480 v Dalmácii a do 486 v sz. Galii. V.t. Syagriovo království.
