vrtačka
vrtačka, obráběcí stroj s hl. pohybem otáčivým, který koná nástroj. Je určen především k vrtání, vyhrubování a vystružování děr. Vřeteno v. vykonává souč. pohyb točivý (řezný) a axiální (posuvový). Točivý pohyb se na vřeteno přenáší převody od elektromotoru, posuvový ozubenou tyčí a pastorkem ručně nebo mech. Obrobek je většinou pevně upnut ve svěráku na stole v. V. jsou ruční (s ručním nebo el. pohonem), stolní, sloupové, stojanové a otočné (radiální). V sériové výr. se používají v. několikavřetenové, které mají 12-64 přestavitelných vřeten.
