vlnová teorie světla
vlnová teorie světla, fyz . teorie, podle které je světlo příčné vlnění elmag. pole v oblasti vlnových délek asi 400 až 780 nm. V. t. s. je význ. etapou ve vývoji teor. představ o chování a podstatě světla, která byla vyvolána experimentálním poznáním jevů, v nichž se vlnová povaha světla projevuje (interference, difrakce). Základy v. t. s. položil 1690 Ch. Huygens. V širším smyslu se v. t. s. zabývá i zářením infračerveným a ultrafialovým. V.t. korpuskulárně vlnový dualismus; korpuskulární teorie světla; vlnová optika.
