vladimirsko-suzdalské knížectví
vladimirsko-suzdalské knížectví, největší feud. státní útvar severových. Rusi (v povodí Oky a Volhy) v 10. až 13.st., formující se v rámci Kyjevské Rusi zároveň se slovanskou kolonizací této oblasti od 10.st. (pův. obyv. ugrofinské). V 11.-12.st. stoupal jeho význam; největšího rozkvětu dosáhlo za vlády knížete Andreje Bogoljubského, jenž přenesl sídlo velikého knížete z Kyjeva do Vladimiru. Knížectví se stalo polit. centrem Rusi a ohniskem utváření velkorus. národnosti. Panovnická moc se zde mohla ve 12.-13.st. opírat o výraznou hosp. prosperitu - velké příjmy plynuly zejm. z daní četnýchkolonistůazkvetoucíchměst(Vladimir, Rostov, Suzdal, Perejaslav, Jurjev, Moskva). Rozbroje uvnitř dyn. v 1.pol. 13.st.atatarskývpádznamenaly však počátek rozkladu v.-s. k., který vyvrcholilběhem 14.st., kdy najeho místě vzniklo Moskevské veliké knížectví.
