vietnamská literatura
vietnamská literatura, ze zač. psána čínsky; nejst. památky z 11.st. (básně buddhistických mnichů v tchangském stylu). Od 13.st. se pod vlivem konfucianismu rozvíjela světská naučná liter. psaná prózou (Tran-hung-Dao, 1213-1300; Le-van-Huu, 13.st.; Ly-te-Xuyen, 14.st.) i rozmanité žánry krásné literatury (Tran-quang-Khai, 1248 až 1294), z této doby jsou první zprávy o literatuře psané vietnamsky, avšak nejst. lit. památka pochází až ze zač. 15.st. (Nguyen-Trai, Quoc am thi tap - Sbírka básní v národním jazyce); většina dalších autorů psala oběma jazyky. V 15.-16.st. za dyn. Le vznikl epický žánr vinh su (historický zpěv), oslavující hist. události a činy hrdinů (Nguyen-Trai; Le-Thanh-tong, 1460 až 1497; Nguyen-binh-Khiem, 1491 až 1585). V 18.-19.st. došlo k rozkvětu v. l.; vedle lyriky (Nguyen-gia-Thieu, 1741-1798; básnířka Doan-thi-Diem a Ho-xuan-Huong) se rozšířil nár. epický žánr truyen (epos, román ve verších), v němž Nguyen-Du napsal epos Kieu , největší dílo klas. v. l. Za kolon. zač. 20.st. pronikaly do v. l. nové formy: povídka, román, moderní div., liter. psaná latinkou (quoc-ngu). Rozvíjela se tematika vlastenecká a rev. (básníci Nguyen-dinh-Chieu, 1822-1888; Tan-Da, 1888-1939, To-Huu; prozaici Nguyen-cong-Hoan, *1903; Nam-Cao; Ngo-tat-To; To-Hoai). Nová liter. zachycuje boj za sjednocení země a budování socialismu (Nguyen-dinh-Thi; Nguyen-Hong, *1918; Ho Či Min), rozvíjí se liter. národnostních menšin.
