vakcína
vakcína [lat.], ochranná látka, která po vpravení (po tzv. očkování, vakcinaci) do organismu způsobuje stav specifické odolnosti proti infekci. Podstatou v. je infekční agens (bakterie, virus) živé, oslabené nebo inaktivované, popř. jeho bílkovinné součásti - antigeny, schopné vyvolat stav specifické rezistence organismu proti dané infekční chorobě. Živý virus kravských neštovic (variola vaccina) jako prevenci před neštovicemi lidí poprvé použil 1798 brit. lékař E. Jenner, aniž věděl, že původcem onemocnění je virus. Tento způsob ochrany byl ozn. jako vakcinace a postupně přijat pro obecné ozn. očkovacích látek (vakcín). Imunita proti infekční chorobě může být po vakcinaci dlouhodobá, nebo různě časově omezená. Vakcinace je v souč. nejúčinnější ochranou proti infekčním onemocněním. Jsou připravovány v. např. proti viru poliomyelitidy, pravým neštovicím, žluté zimnici, příušnicím. - Vakcinace se používá úspěšně i jako prevence proti některým virovým onemocněním zvířat, např. proti viru slintavky a kulhavky a pseudomoru drůbeže.
