východořímská říše
východořímská říše, státní útvar, který vznikl 395 rozdělením řím. říše mezi syny císaře Theodosia I. Velikého Arcadia (obdržel východořím. říši) a Honoria (říši západořím.). Decentralizaci ústřední správy řím. říše si vynucovaly voj., ekon. a sociální problémy již od císaře Diocletiana (zavedení tetrarchie, zřízení diecézí); od konce 3.st. se vých. část řím. říše vyvíjela jako hosp. nejvyspělejší celek se středisky v Alexandrii a Antiochii. Za císaře Konstantina I. Velikého bylo 330 na východě přebudováním Byzantia zal. nové hl.m. řím. říše Konstantinopolis. V. ř. navazovala na státní tradice řím. říše (zejm. řím. právo), po jaz., kult. a náb. stránce se dále helenizovala. Díky své hosp. a správní .stabilitě dokázala odolávat útokům germ. kmenů. Od pádu západořím. říše se pro v. ř. užívá název Byzanc, byzantská říše.
